1 Prednímu z kantoru, o nemé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Daviduv, když ho jali Filistinští v Gát.
2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce clovek; každého dne boj veda, ssužuje mne.
3 Sehltiti mne usilují na každý den moji neprátelé; jiste žet jest mnoho válcících proti mne, ó Nejvyšší.
4 Kteréhokoli dne strach mne obklicuje, v tebe doufám.
5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo uciniti telo.
6 Na každý den slova má prevracejí, proti mne jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepejí mých šetrí, cíhajíce na duši mou.
8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
9 Ty má utíkání v poctu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v poctu nemel?
10 A tehdyt obráceni budou zpet neprátelé moji v ten den, když volati budu; tot vím, že Buh pri mne stojí.
11 Ját budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co uciniti mohl clovek.
13 Tobe jsem, Bože, ucinil sliby, a protož tobe vzdám chvály.
14 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil pred Bohem v svetle živých.