1 Prednímu z kantoru, jako: Nevyhlazuj, Daviduv žalm zlatý.
2 Práve-liž vy, ó shromáždení, spravedlnost vypovídáte? Upríme-liž soudy ciníte, vy synové lidští?
3 Anobrž radeji nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
4 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
5 Jed v sobe mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
6 Aby neslyšel hlasu zaklinacu, a carodejníka v cárích vycviceného.
7 Ó Bože, potri jim zuby v ústech jejich, strenovní zuby lvícat tech polámej, Hospodine.
8 Necht se rozplynou jako voda, a zmizejí; at jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však strely se lámí,
9 Jako hlemejžd, kterýž tratí se a mizí, jako nedochudce ženy, ješto nespatrilo slunce.
10 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichricí zachváceni budou. [1]
11 I bude se veseliti spravedlivý, když uzrí pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
12 Ano dí každý: V pravde, žet má užitek spravedlivý, jiste, žet jest Buh soudce na zemi.