1 Prednímu z kantoru, jako: Nevyhlazujž, Daviduv žalm zlatý, když poslal Saul, aby strehouc domu, zabili ho.
2 Vytrhni mne od neprátel mých, Bože muj; pred temi, kteríž povstávají proti mne, bezpecna mne ucin.
3 Vytrhni mne od tech, kteríž páší nepravost, a od mužu vražedlných zachovej mne.
4 Neb aj, zálohy ciní duši mé, sbírají se proti mne mocní, bez mého provinení a bez hríchu mého, ó Hospodine.
5 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mne vstríc, a popatr.
6 Sám ty, Hospodine Bože zástupu, Bože Izraelský, procit, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z tech prevrácencu nešlechetných. Sélah.
7 Navracejí se k vecerou, štekají jako psi, a behají okolo mesta.
8 Aj, cot vynášejí ústy svými! Mecové jsou ve rtech jejich, nebo ríkají: Zdaliž kdo slyší?
9 Ale ty, Hospodine, smeješ se jim, posmíváš se všechnem národum.
10 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad muj vysoký.
11 Buh mne milosrdný predejdet mne, Buh dá mi videti pomstu nad neprátely mými.
12 Nezbijej jich, aby nezapomnel lid muj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
13 Hrích úst svých, slova rtu svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chradnutí), at vypravují.
14 Zahlad v prchlivosti, zahlad je, at jich není, at poznají, že Buh panuje v Jákobovi i do koncin zeme. Sélah.
15 I nechažt se pak zase navracejí k vecerou, štekají jako psi, a behají okolo mesta.
16 Nechat tekají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. [1]
17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasite slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad muj vysoký, a útocište v den ssoužení mého.
18 A posilen jsa, žalmy tobe zpívati budu; nebo jsi Buh, vysoký hrad muj, Buh mne milosrdný.