1 Prednímu kantoru na neginot, k nízkému zpevu, žalm Daviduv. [1]
2 Hospodine, netresci mne v hneve svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebot jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
4 Ano i duše má predešena jest náramne, ty pak, Hospodine, až dokavad?
5 Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
6 Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobe kdo te bude oslavovati?
7 Ustávám v úpení svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smácím.
8 Sškvrkla se zámutkem tvár má, sstarala se prícinou všech neprátel mých.
9 Odstuptež ode mne všickni cinitelé nepravosti; nebot jest vyslyšel Hospodin hlas pláce mého.
10 Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou prijal.
11 Nechažt se zastydí a predesí zrejme všickni neprátelé moji, nechažt jsou zpet obráceni a rychle zahanbeni.