1 Prednímu z kantoru na šušan eduth, zlatý žalm Daviduv, k vyucování,
2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisícu.
3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hnevals se, navratiž se zase k nám.
4 Zatrásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, nebot se chveje.
5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé veci, napájels nás vínem zkormoucení.
6 Ale nyní dal jsi tem, kteríž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
7 At jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
8 Buh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu deliti Sichem, a údolí Sochot rozmerím.
9 Mujt jest Galád, muj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda ucitel muj.
10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mne, Palestino, trub.
11 Kdo mne uvede do mesta ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
13 Udeliž nám pomoci pred neprítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
14 V Bohu udatne sobe pocínati budeme, a ont pošlapá neprátely naše.