1 Prednímu z kantoru, písen žalmu. Plésej Bohu všecka zeme. [1]
2 Zpívejte žalmy k sláve jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobe neprátelé tvoji.
4 Všecka zeme skláneti se tobe a prozpevovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
5 Podte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správe pri synech lidských.
6 Obrátil more v suchost, reku prešli nohou po suše, tut jsme se veselili v nem.
7 Panuje v síle své nade vším svetem, oci jeho spatrují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah. [2]
8 Dobrorecte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9 Zachoval pri životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, precistil jsi nás, tak jako precišteno bývá stríbro.
11 Uvedl jsi nás byl do leci, krute jsi bedra naše ssoužil,
12 Vsadils cloveka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohne i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obetmi, a plniti tobe budu sliby své,
14 Kteréž vyrkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15 Zápaly tucných beranu obetovati budu tobe s kadením, volu i kozlu nastrojím tobe. Sélah.
16 Podte, slyšte, a vypravovati budu, kteríž se koli bojíte Boha, co jest ucinil duši mé.
17 Ústy svými k nemu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18 Bycht byl patril k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. [3]
19 Ale vyslyšelt Buh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20 Požehnaný Buh, kterýž neodstrcil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.