1 Prednímu z kantoru žalm, Davidova písen.
2 Na tobe prestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobe slib vyplnovati.
3 Tu k tobe modlitbu vyslýchajícímu všeliké telo pricházeti bude.
4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a prestoupení naše ty ocistíš.
5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a privodíš, aby obýval v síncích tvých. Tut nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. [1]
6 Predivné veci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, nadeje všech koncin zeme i more dalekého,
7 Kterýž upevnuješ hory mocí svou,silou jsa prepásán,
8 Kterýž skrocuješ zvuk more, jecení vlnobití jeho, i bourení se národu,
9 Tak že se báti musejí obyvatelé koncin zázraku tvých, kteréž nastáváním jitra a vecera k plésání privodíš.
10 Navštevuješ zemi a svlažuješ ji, hojne ji obohacuješ. Potok Boží naplnován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obmekcuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. [2]
12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepeje tvé kropí tucností;
13 Skropují pastvište po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním prepasováni bývají.
14 Priodíny bývají roviny dobytkem, a údolí pristrína obilím, tak že radostí prokrikují, a prozpevují.