1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dedictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
2 Dali tela mrtvá služebníku tvých za pokrm ptákum nebeským, tela svatých tvých šelmám zemským.
3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
4 Vydáni jsme v pohanení sousedum našim, v posmech a žert tem, kteríž jsou vukol nás.
5 Až dokud, ó Hospodine? Na veky-liž se hnevati budeš, a horeti bude jako ohen horlení tvé?
6 Vylí hnev svuj na národy, kteríž te neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
7 Nebot jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
8 Nezpomínejž nám drevních nepravostí našich, rychle at predejdou nás milosrdenství tvá, nebot jsme velmi znuzeni.
9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a bud milostiv hríchum našim pro jméno své. [1]
10 Proc mají ríkati pohané: Kdež jest Buh jejich? Budiž znám mezi pohany, pred ocima našima, skrze pomstu krve služebníku svých, kteráž jest vylita.
11 Vstupiž pred oblícej tvuj lkání veznu, a podlé velikosti síly své zanechej ostatku k smrti oddaných.
12 A odplat sousedum našim sedmernásobne do luna jejich za pohanení, kteréž jsou tobe cinili, ó Pane.
13 My pak, lid tvuj a ovce pastvy tvé, slaviti te budeme na veky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.