1 Vyucující, Azafovi. Pozoruj, lide muj, zákona mého, naklonte uší svých k slovum úst mých.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu prípovídky starobylé.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 Nezatajíme toho pred syny jejich, kteríž budoucím potomkum svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž cinil.
5 Nebot jest vyzdvihl svedectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což prikázal otcum našim, aby v známost uvodili synum svým,
6 Aby to poznal vek potomní, synové, kteríž se zroditi meli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 Aby pokládali v Bohu nadeji svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostríhali prikázaní jeho,
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl verný Bohu silnému duch jeho.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ac umele z lucište stríleli, však v cas boje zpet se obrátili,
10 Nebo neostríhali smlouvy Boží, a v zákone jeho zpecovali se choditi.
11 Zapomenuli se na ciny jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Pred otci jejich cinil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Rozdelil more, a prevedl je; ucinil, aby stály vody jako hromada.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Vyvedl potoky z skály, a ucinil, aby vody tekly jako reky.
17 A však vždy pricíneli hríchu proti nemu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. [1]
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 A mluvili proti Bohu, rkouce: Zdaliž bude moci Buh silný pripraviti stul na této poušti?
20 Aj, uderilt jest v skálu, a tekly vody, a reky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhneval se, a ohen zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Proto že se nedoverili Bohu, a nemeli nadeje v spasení jeho,
23 Ackoli rozkázal oblakum shury, a pruduchy nebeské otevrel,
24 A dštil na ne mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Chléb mocných jedl clovek, seslal jim pokrmu do sytosti.
26 Obrátil vítr východní u povetrí, a privedl mocí svou vítr polední.
27 I dštil na ne masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem morským.
28 Spustil je do prostred vojska jejich, a všudy vukol stanu jejich.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojne, a dal jim to, cehož žádali.
30 Ješte nevyplnili žádosti své, ješte pokrm byl v ústech jejich,
31 A v tom prchlivost Boží pripadla na ne, a zbil tucné jejich, a prední Izraelské porazil.
32 S tím se vším vždy ješte hrešili, a neverili predivným skutkum jeho.
33 A protož dopustil na ne, že marne skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvite se navraceli,
35 Rozpomínajíce se na to, že Buh byl skála jejich, a Buh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 (Ackoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. [2]
37 A srdce jejich nebylo uprímé pred ním, aniž se verne meli v smlouve jeho),
38 On jsa milosrdný, odpouštel nepravosti jejich, a nezahladil jich; castokrát odvracel hnev svuj, a nevzbuzoval vší zurivosti své.
39 Nebo pamatoval, že jsou telo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti privodili na pustinách.
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vymerovali.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 Když cinil v Egypte znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 Když obrátil v krev reky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 Dopustil na ne smesici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 A dal chroustum úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí reravé.
49 Poslal na ne prchlivost hnevu svého, rozpálení, zurivost i ssoužení, dopustiv na ne andely zlé.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 A pobil všecko prvorozené v Egypte, prvotiny síly v staních Chamových.
52 Ale lid svuj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Vodil je v bezpecnosti, tak že nestrašili, neprátely pak jejich prikrylo more,
54 Až je privedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 Vyhnav pred tvárí jejich národy, zpusobil to, aby jim na provazec dedictví jejich prišli, a aby prebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Však vždy predce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svedectví jeho neostríhali.
57 Ale zpet odšedše, prevrácene cinili, jako i predkové jejich; uchýlili se jako mylné lucište.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení privedli jej.
59 Slyšel Buh, a rozhneval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 Tak že opustiv príbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce neprítele.
62 Dal pod mec lid svuj, a na dedictví své se rozhneval.
63 Mládence jeho sežral ohen, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Kneží jejich od mece padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víne sobe vykrikuje.
66 A ranil neprátely své po zadu, a u vecné pohanení je vydal.
67 Ackoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 A vystavel sobe, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na veky.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévu stáda.
71 Když chodil za ovcemi brezími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dedictví jeho.
72 Kterýž pásl je v uprímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.