1 Prednímu z kantoru na gittit, synu Chóre, žalm.
2 Jak jsou milí príbytkové tvoji, Hospodine zástupu! [1]
3 Žádostiva jest a velice touží duše má po síncích Hospodinových; srdce mé, i telo mé pléše k Bohu živému. [2]
4 Ano i ten vrabec nalezl sobe místo a vlaštovice hnízdo, v nemž by schránila mladé své, pri oltárích tvých, Hospodine zástupu, králi muj a Bože muj.
5 Blahoslavení, kteríž prebývají v dome tvém, tit tebe na veky chváliti budou. Sélah.
6 Blahoslavený clovek, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroku jejich,
7 Ti, kteríž jdouce pres údolí moruší, za studnici jej sobe pokládají, na než i déšt požehnání prichází.
8 Berou se houf za houfem, a ukazují se pred Bohem na Sionu.
9 Hospodine Bože zástupu, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobuv. Sélah.
10 Pavézo naše, popatr, ó Bože, a viz tvár pomazaného svého.
11 Nebo lepší jest den v síncích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobe radeji u prahu sedeti v dome Boha svého, nežli prebývati v stáncích bezbožníku. [3]
12 Nebo Hospodin Buh jest slunce a pavéza; tut milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepre ceho dobrého chodícím v uprímnosti. [4]
13 Hospodine zástupu, blahoslavený clovek, kterýž nadeji skládá v tobe.