1 Prednímu z kantoru, synu Chóre, žalm.
2 Laskaves se, Hospodine, nekdy ukazoval k zemi své, privedls zase z vezení Jákoba.
3 Odpustil jsi nepravost lidu svého, prikryls všeliký hrích jejich. Sélah.
4 Zdržels všecken hnev svuj, odvrátils od zurivosti prchlivost svou. [1]
5 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a ucin prítrž hnevu svému proti nám.
6 Zdaliž na veky hnevati se budeš na nás? A protáhneš zurivost svou od národu do pronárodu?
7 Zdaliž ty obráte se, neobživíš nás, tak aby se lid tvuj veselil v tobe?
8 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.
9 Ale poslechnu, co ríká Buh ten silný, Hospodin. Jiste žet mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.
10 Zajisté žet jest blízké tem, kteríž se ho bojí, spasení jeho, a prebývati bude sláva v zemi naší.
11 Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobe políbení.
12 Víra z zeme puciti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.
13 Dát také Hospodin i casné dobré, tak že zeme naše vydá úrody své.
14 Zpusobí to, aby spravedlnost pred ním šla, když obrátí k ceste nohy své.