1 I dána mi trtina, podobná prutu, a postavil se tu andel, a rekl mi: Vstan, a zmer chrám Boží, i oltár, i ty, kteríž se modlí v nem.
2 Ale sín, kteráž vne jest, vyvrz ven, a nemer jí. Nebot jest dána pohanum, a budout tlaciti mesto svaté za ctyridceti a dva mesíce.
3 Ale dám jej dvema svedkum svým, kteríž budou prorokovati tisíc dve ste a šedesáte dnu, obleceni jsouce v pytle.
4 Tit jsou dve olivy a dva svícnové, stojící pred oblicejem Boha Pána vší zeme.
5 Jimžto jestliže by kdo chtel ubližovati, ohen vyjde z úst jejich, a sžíre neprátely jejich; a takt musí zabit býti, kdož by koli jim škoditi chtel.
6 Tit mají moc zavríti nebe, aby nepršel déšt za dnu proroctví jejich; a mají moc nad vodami, obrátiti je v krev, a bíti zemi všelikou ranou, kolikrát by koli chteli.
7 Ale když dokonají svedectví své, šelma vystupující z propasti válku povede proti nim, a zvítezí nad nimi, i zmorduje je.
8 A ležeti budou tela jejich mrtvá na ryncích mesta velikého, kteréž slove duchovne Sodoma a Egypt, kdežto i Pán náš ukrižován jest.
9 A vídati budou mnozí z pokolení, a z lidu, a z jazyku, i z národu tela jejich mrtvá za pul ctvrta dne, ale tel jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích.
10 Anobrž ti, kteríž prebývají na zemi, radovati se budou nad nimi a veseliti se, a dary budou posílati jedni druhým; nebo ti dva proroci trápili ty, jenž prebývají na zemi.
11 Ale po pul ctvrtu dni duch života od Boha poslaný vstoupil do nich, i postavili se na nohách svých, a bázen veliká spadla na ty, kteríž je videli.
12 Potom slyšeli hlas veliký s nebe, rkoucí k nim: Vstupte sem! I vstoupili na nebe v oblace, a hledeli na ne neprátelé jejich.
13 A v tu hodinu stalo se zeme tresení veliké, a desátý díl mesta padl, a zbito jest v tom zeme tresení sedm tisícu lidu, a jiní zstrašeni jsou, a vzdali slávu Bohu nebeskému.
14 Bída druhá pominula, a aj, tretí bída prijde rychle.
15 A sedmý andel zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, rkoucí: Ucinenat jsou království všeho sveta Pána našeho a Krista jeho, a kralovatit bude na veky veku.
16 Tedy tech ctyrmecítma starcu, kteríž pred oblicejem Božím sedí na stolicích svých, padli na tvári své, a klaneli se Bohu, [1]
17 Rkouce: Díky ciníme tobe, Pane Bože všemohoucí, Kterýž jsi, a Kterýžs byl, a Kterýž prijíti máš; nebo jsi prijal moc svou velikou a království ujal.
18 I rozhnevali se národové, a prišel hnev tvuj, a cas mrtvých, aby souzeni byli, a aby dána byla odplata služebníkum tvým prorokum, i jiným svatým i všechnem, jenž se bojí jména tvého, malým i velikým, a aby zkaženi byli ti, kteríž nakažují zemi.
19 I otevrín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chráme jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a zeme tresení, i krupobití veliké. [2]