1 Videl jsem jiného andela silného, sstupujícího s nebe, odeného oblakem, a duha na hlave jeho byla, a tvár jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví. [1]
2 A v ruce své mel knížky otevrené. I postavil nohu svou pravou na mori a levou na zemi.
3 A volal hlasem velikým, jako by lev rval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromu hlasy své.
4 A když odmluvilo sedm hromu hlasy své, byl bych to psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe rkoucí ke mne: Zapecet to, co mluvilo sedm hromu, než nepiš toho.
5 Tedy andel, kteréhož jsem videl stojícího na mori a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi,
6 A prisáhl skrze živého na veky veku, kterýž stvoril nebe i to, což v nem jest, a zemi i to, což na ní jest, a more i to, což v nem jest, že již více casu nebude. [2]
7 Ale ve dnech hlasu sedmého andela, když bude troubiti, dokonánot bude tajemství Boží, jakož zvestoval služebníkum svým prorokum.
8 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opet mluvil se mnou a rekl: Jdi, a vezmi ty knížky otevrené z ruky andela, stojícího na mori a na zemi.
9 I šel jsem k andelu, a rekl jsem jemu: Dej mi ty knížky. I rekl mi: Vezmi, a požri je, a ucinít horkost v briše tvém, ale v ústech tvých budout sladké jako med.
10 I vzal jsem knížky z ruky andela, a požrel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požrel, horko mi bylo v briše mém.
11 I dí mi: Musíš opet prorokovati lidem, a národum, a jazykum, i králum mnohým.