1 Potom jsem slyšel veliký hlas velikého zástupu na nebi, rkoucího: Haleluiah. Spasení, a sláva, a cest, i moc Pánu Bohu našemu.
2 Nebot jsou praví a spravedliví soudové jeho, kterýž odsoudil nevestku tu velikou, jenž byla porušila zemi smilstvem svým, a pomstil krve služebníku svých z ruky její.
3 I rekli po druhé: Haleluiah. A dým její vstupoval na veky veku.
4 I padlo ctyrmecítma starcu a ctvero zvírat, a klaneli se Bohu sedícímu na trunu, rkouce: Amen, Haleluiah. [1]
5 I vyšel z trunu hlas, rkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteríž se bojíte jeho, i malí i velicí.
6 A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého, a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromu silných, rkoucích: Haleluiah. Kralovalt jest Pán Buh náš všemohoucí. [2]
7 Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Nebot jest prišla svadba Beránkova, a manželka jeho pripravila se.
8 A dáno jest jí, aby se oblékla v kment cistý a stkvoucí, a ten kment jsout ospravedlnování svatých.
9 I rekl mi: Piš: Blahoslavení, kteríž jsou k veceri svadby Beránkovy povoláni. A rekl mi: Tatot slova Boží jsou pravá.
10 I padl jsem k nohám jeho, klaneti se jemu chteje. Ale rekl mi: Hled, abys toho necinil. Nebot jsem spoluslužebník tvuj i bratrí tvých, tech, jenž mají svedectví Ježíšovo. Bohu se klanej! Svedectví pak Ježíšovo jestit duch proroctví. [3]
11 I videl jsem nebe otevrené, a aj, kun bílý, a ten, jenž sedel na nem, sloul Verný a Pravý, a kterýž v spravedlnosti soudí i bojuje.
12 Oci pak jeho byly jako plamen ohne, a na hlave jeho korun množství, a mel jméno napsané, kteréhož žádný neví, než on sám.
13 A byl odín v roucho pokropené krví, a slovet jméno jeho Slovo Boží.
14 A rytírstvo nebeské jelo za ním na bílých koních, jsouce odíni v kment bílý a cistý. [4]
15 A z úst jeho vycházel mec ostrý, aby jím bil všecky národy. Nebo on bude je spravovati prutem železným; ont i pres vína hnevu a prchlivosti Boha všemohoucího tlaciti bude.
16 A mát na rouchu a na bedrách svých napsané jméno: Král králu a Pán pánu. [5]
17 I videl jsem jednoho andela, an stojí v slunci, a zkrikl hlasem velikým, rka všechnem ptákum, kteríž létali po prostred nebes: Pojdte a shromaždte se k veceri velikého Boha,
18 Abyste jedli tela králu, a tela hejtmanu, a tela silných, a tela konu, i tech, kteríž na nich sedí, a tela všech svobodných i služebníku, i malých i velikých.
19 I videl jsem šelmu a krále zeme a vojska jejich, ani se sjeli, aby bojovali s tím, kterýž sedel na koni, a s rytírstvem jeho.
20 I jata jest šelma, a s ní falešný prorok ten, kterýž ciníval divy pred ní, jimiž svodil ty, kteríž prijali znamení šelmy a kteríž se klaneli obrazu jejímu. I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého, horícího sirou. [6]
21 A jiní zbiti jsou mecem toho, kterýž sedel na koni, vycházejícím z úst jeho. A všickni ptáci nasyceni jsou tely jejich.