1 Potom pak videl jsem andela sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a zeme osvícena byla od slávy jeho.
2 I zkrikl silne hlasem velikým, rka: Padl, padl Babylon ten veliký, a ucinen jest príbytkem dáblu, a stráží každého ducha necistého, a stráží všelikého ptactva necistého a ohyzdného.
3 Nebo z vína hnevu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli.
4 I slyšel jsem jiný hlas s nebe, rkoucí: Vyjdete z neho, lide muj, abyste se nepriúcastnovali hríchum jeho a abyste neprijali z jeho ran.
5 Nebot dosáhli hríchové jeho až k nebi a rozpomenul se Buh na nepravosti jeho.
6 Dejtež jemu, jakož i on dával vám, a dejte jemu dvénásob podle skutku jeho; v koflík, kterýž naléval vám, nalijte jemu to dvénásob.
7 Jakž se mnoho chlubil a zbujnel byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláce. Nebot v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemt vdovou, a pláce neuzrím.
8 Protož v jeden den prijdout rány jeho, smrt a plác i hlad, a ohnem spáleno bude; nebo silný jest Pán, kterýž je odsoudí.
9 I plakati ho budou a kvíliti nad ním králové zeme, kteríž s ním smilnili a svou rozkoš meli, když uzrí dým zapálení jeho,
10 Zdaleka stojíce, pro bázen muk jeho, a rkouce: Beda, beda, veliké mesto Babylon, to mesto silné, že jest jedné hodiny prišel odsudek tvuj.
11 Ano i kupci zemští budou plakati a kvíliti nad ním; nebo koupí jejich žádný nebude kupovati více,
12 Koupe od zlata, a stríbra, a drahého kamene, i perel, i kmentu, šarlatu, i hedbáví, i brunátného roucha, i všelikého dreva tyinového, a všech nádob z kostí slonových, i všelikého nádobí z nejdražšího dríví, i z medi, i z železa, i z mramoru;
13 A kupectví skorice, i vonných vecí, a mastí, i kadidla, i vína, i oleje, i belí, i pšenice, i dobytka, i ovec, i koní, a vozu, i služebníku, i duší lidských;
14 I ovoce žádostivá duši tvé odešla od tebe, a všecko tucné a krásné odešlo od tebe, a aniž toho již více nalezneš.
15 Ti, pravím, kupci, kteríž v tom kupcili a jím zbohatli, zdaleka stanou pro strach muk jeho, placíce, a kvílíce,
16 A rkouce: Beda, beda, ó mesto veliké, kteréž odíno kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno bylo zlatem, a kamením drahým, i perlami! nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.
17 Ano i všeliký správce lodí morských, i všecko množství lidí, kteríž jsou na lodech, i plavci, i ti, kteríž svou živnost na mori mají, zdaleka stanou,
18 A zkriknou, vidouce dým zapálení jeho, rkouce: Které mesto bylo podobné tomuto velikému mestu!
19 A sypouce prach na hlavy své, kriceti budou, placíce, a kvílíce, a rkouce: Beda, beda, mesto veliké, v nemžto zbohatli všickni, kteríž meli lodí na mori, ze mzdy jeho; nebo jedné hodiny zpustlo.
20 Ale raduj se nad ním nebe i svatí apoštolé i proroci; nebo pomstilt vás Buh nad ním.
21 I zdvihl jeden silný andel kámen jako žernov veliký a hodil jím do more, rka: Tak prudce uvržen bude Babylon, to mesto veliké, a již více nebude nalezeno. [1]
22 A hlas na harfy hrajících, a zpeváku, a pištcu, a trubacu nebude více v tobe slyšán, a žádný remeslník žádného remesla nebude v tobe více nalezen, a zvuk žernovu nebude v tobe více slyšán.
23 Ani svetlo svíce nebude v tobe více svítiti, a hlas ženicha ani nevesty nebude v tobe více slyšán, ješto kupci tvoji bývala knížata zemská, a tráveními tvými v blud uvedeni byli všickni národové.
24 Ale v nem nalezena jest krev proroku a svatých i všech zmordovaných na zemi.