1 Andelu Efezské církve piš: Totot praví ten, kterýž drží tech sedm hvezd v pravici své, jenž se prochází uprostred tech sedmi svícnu zlatých: [2]
2 Známt skutky tvé, a práci tvou, i trpelivost tvou, a že nemužeš trpeti zlých; a zkusil jsi tech, kteríž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lhári.
3 A snášel jsi, a trpelivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal.
4 Ale mámt neco proti tobe, totiž že jsi tu první lásku svou opustil.
5 Protož pomni, odkud jsi vypadl, a cin pokání a první skutky cin. Paklit toho nebude, prijdu na tebe rychle a pohnut svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání ciniti.
6 Ale toto dobré do sebe máš, že nenávidíš skutku Mikulášenské roty, kterýchž i já nenávidím.
7 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítezí, dám jísti z dreva života, kteréž jest uprostred ráje Božího. [3] [4]
8 Andelu pak Smyrnenské církve piš: Toto praví ten první i poslední, kterýž byl mrtvý, a ožil: [5]
9 Vím o skutcích tvých, i o soužení, a chudobe tvé, (ale bohatý jsi), i o rouhání tech, kteríž se praví býti Židé, a nejsou, ale jsou sber satanova. [1]
10 Nebojž se nic toho, co trpeti máš. Aj, uvržet dábel nekteré z vás do vezení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní. Budiž verný až do smrti, a dámt korunu života. [6]
11 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítezí, nebude uražen od smrti druhé.
12 Andelu pak Pergamenské církve piš: Totot praví ten, kterýž má ten mec s obou stran ostrý:
13 Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že držíš se jména mého, a nezaprel jsi víry mé, ani v tech dnech, když Antipas, svedek muj verný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan.
14 Ale mámt proti tobe neco málo, že tam máš ty, kteríž drží ucení Balámovo, jenž ucil Baláka pohoršení klásti pred oblicejem synu Izraelských, aby jedli modlám obetované a smilnili.
15 Tak i ty máš nekteré, kteríž drží ucení Mikulášencu, což já v nenávisti mám.
16 Ciniž pokání. Pakli nebudeš, prijdu na tebe brzy, a bojovatit budu s nimi mecem úst svých.
17 Kdo má uši, slyšiž, co Duch praví církvím: Tomu, jenž vítezí, dám jísti mannu skrytou a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož je prijímá. [7]
18 Andelu pak Tyatirské církve piš: Totot praví Syn Boží, jenž má oci jako plamen ohne, a nohy jeho podobné jsou mosazi:
19 Známt skutky tvé, i lásku, i prisluhování, i vernost, i trpelivost tvou, a skutky tvé, i ty poslední, kteríž vetší jsou nežli první.
20 Ale mámt proti tobe neco málo, že dopouštíš žene Jezábel, kteráž se býti praví prorokyní, uciti a v blud uvoditi služebníky mé, aby smilnili a jedli modlám obetované.
21 Ale dalt jsem jí cas, aby pokání cinila z smilstva svého, avšak necinila pokání.
22 Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteríž cizoloží s ní, v soužení preveliké, jestliže nebudou ciniti pokání z skutku svých.
23 A syny její zmorduji smrtí; i zvedít všecky církve, žet jsem já ten, kterýž zpytuji ledví a srdce, a odplatím jednomu každému z vás podle skutku vašich.
24 Vámt pak pravím i jiným Tyatirským, kterížkoli nemají ucení tohoto, a kteríž nepoznali hlubokosti satanovy, jakž oni ríkají: Nevzložímt na vás jiného bremene.
25 Avšak to, což máte, držte, dokavadž neprijdu.
26 Kdož by pak vítezil a ostríhal až do konce skutku mých, dám jemu moc nad pohany.
27 I budet je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrncírova strískáni budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého.
28 A dám jemu hvezdu jitrní.
29 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.