1 Pavel, služebník Jezukristuv, povolaný apoštol, oddelený k kázaní evangelium Božího,
2 (Kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmích svatých,)
3 O Synu jeho, (zplozeném z semene Davidova s strany tela,
4 Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocne, podle Ducha posvecení, skrze z mrtvých vstání,) totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem,
5 Skrze nehožto jsme prijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho,
6 Z nichžto i vy jste povolaní Ježíše Krista,
7 Všechnem, kteríž jste v Ríme, milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. [1]
8 Nejprve pak díky ciním Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás, že víra vaše rozhlašuje se po všem svete.
9 Svedek mi jest zajisté Buh, kterémužto sloužím duchem mým v evangelium Syna jeho, žet bez prestání zmínku o vás ciním,
10 Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspon nekdy mohl štastne k vám, byla-li by vule Boží, prijíti.
11 Nebot velice žádám videti vás, abych vám udelil cástku nejakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu,
12 To jest, abych spolu s vámi potešen byl, skrze spolecnou i vaši i mou víru.
13 Nechcit pak, bratrí, abyste nevedeli, žet jsem mnohokrát již uložil prijíti k vám, (ale prekážky jsem mel až dosavad,) abych nejaký užitek také i mezi vámi mel, jako i mezi jinými národy.
14 Nebo Rekum i kterýmkoli jiným národum, i moudrým i nemoudrým, dlužník jsem.
15 A tak, pokudž na mne jest, hotov jsem i vám, kteríž v Ríme jste, zvestovati evangelium.
16 Nebot se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému verícímu, Židu predne, potom i Reku. [2] [3]
17 Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ne z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude. [4]
18 Zjevuje se zajisté hnev Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.
19 Nebo což poznáno býti muže o Bohu, známé jest jim ucineno, Buh zajisté zjevil jim.
20 Nebo neviditelné veci jeho mohou vidíny býti, když z skutku pri stvorení sveta stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho vecná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy, [5]
21 Protože poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu dekovali, ale marní ucineni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.
22 Mevše se za moudré, blázni ucineni jsou.
23 Nebo smenili slávu neporušitelného Boha v slávu podobenství obraza porušitelného cloveka, i ptactva, i hovad ctvernohých, i zemeplazu.
24 Protož i Buh vydal je v žádosti srdce jejich, v necistotu, aby zprznili tela svá vespolek,
25 Jakožto ty, kteríž jsou smenili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvorení radeji nežli Stvoriteli, kterýž jest požehnaný na veky. Amen.
26 Protož je vydal Buh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich zmenily prirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti prirození.
27 A podobne i mužské pohlaví, opustivše prirozené užívání ženy, rozpálili se v žádostech svých jedni k druhým, mužské pohlaví vespolek mrzkost pášíce, a tak spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce.
28 A jakož sobe málo vážili známosti Boha, takž také Buh vydal je v prevrácený smysl, aby cinili to, což nesluší,
29 Jsouce naplneni vší nepravostí, zlostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, plní závisti, vraždy, sváru, lsti, zlých obyceju,
30 Utrhaci, pomluvaci, Boha nenávidící, hanliví, pyšní, chlubní, nalezaci zlých vecí, rodicu neposlušní,
31 Nemoudrí, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní.
32 Kterížto vedouce o tom právu Božím, že ti, kteríž takové veci ciní, hodni jsou smrti, avšak netoliko ty veci ciní, ale i jiným též cinícím nakládají.