1 Protož pravím: Zdali jest Buh zavrhl lid svuj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2 Nezavrhlt jest Buh lidu svého, kterýž predzvedel. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému rka:
3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáre tvé rozkopali, já pak zustal jsem sám, a i mét duše hledají.
4 Ale co jemu dí odpoved Boží? Pozustavil jsem sobe sedm tisícu mužu, kteríž neskláneli kolen pred Bálem.
5 Takt i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zustali,
6 A ponevadž z milosti, tedy ne z skutku, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutku, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
7 Což tedy? Ceho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Buh ducha zkormoucení, oci, aby nevideli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne. [1]
9 A David dí: Budiž jim stul jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.
10 Zatmetež se oci jejich, at nevidí, a hrbet jejich vždycky shýbej.
11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení priblížilo se pohanum, aby je tak Buh k závidení privedl.
12 A ponevadž pak jejich pád jest bohatství sveta a zmenšení jejich jest bohatství pohanu, cím více plnost jich?
13 Vámt zajisté pravím pohanum, jelikož jsem já apoštol pohanský, prisluhování mé oslavuji,
14 Zda bych jak k závidení vzbuditi mohl ty, jenž jsou telo mé, a k spasení privésti aspon nekteré z nich.
15 Nebo kdyžt zavržení jich jest smírení sveta, co pak bude zase jich prijetí, než život z mrtvých?
16 Ponevadž prvotiny svaté jsou, takét svaté jest i testo; a jest-lit koren svatý, tedy i ratolesti.
17 Žet jsou pak nekteré ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a ucinen jsi úcastník korene i tucnosti olivy.
18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, vez, že ne ty koren neseš, ale koren tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20 Dobre pravíš. Pro neveru vylomeny jsou, ale ty verou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se. [2]
21 Nebo ponevadž Buh ratolestem prirozeným neodpustil, vez, žet by ani tobe neodpustil.
22 A protož viz dobrotivost i zurivost Boží. K tem zajisté, kteríž padli, zurivost, ale k tobe dobrotivost, ac budeš-li trvati v dobrote. Sic jinak i ty vytat budeš.
23 Ano i oni, jestliže nezustanou v nevere, zase vštípeni budou. Mocent jest zajisté Buh zase vštípiti je.
24 Nebo ponevadž ty vytat jsi z prirozené plané olivy a proti prirození vštípen jsi v dobrou olivu, cím více pak ti, kteríž podle prirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25 Nebot nechci, bratrí, abyste nevedeli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudrí,) že zatvrdilost tato zcástky prihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanu.
26 A takt všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Prijde z Siona vysvoboditel a odvrátít bezbožnosti od Jákoba.
27 A tatot bude smlouva má s nimi, když shladím hríchy jejich.
28 A tak s strany evangelium jsout neprátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.
29 Daru zajisté svých a povolání Buh nelituje.
30 Nebo jakož i vy nekdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich neveru,
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro ucinené vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.
32 Zavrel zajisté Buh všecky v nevere, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umení Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho! [3] [4]
34 Nebo kdo jest poznal mysl Páne? Aneb kdo jemu radil? [5]
35 Nebo kdo prve dal jemu, a budet mu odplaceno?
36 Nebo z neho a skrze neho a v nem jsou všecky veci, jemuž sláva na veky. Amen. [6]