© 2019 Nadace Urantia
56:0.1 BŮH je jednota. Božstvo je univerzálně koordinováno. Vesmír vesmírů je jeden obrovský ucelený mechanizmus, který je absolutně řízen jednou nekonečnou myslí. Fyzické, intelektuální a duchovní oblasti univerzálního tvoření jsou božsky souvztažné. Dokonalé a nedokonalé spolu přesně souvisí a proto může konečný evoluční tvor vystoupat do Ráje podle přání Vesmírného Otce: „buďte dokonalí tak, jak dokonalý jsem já[1].“
56:0.2 Všechny rozdílné úrovně tvoření jsou sjednoceny plány a řízením Architektů Hlavního Vesmíru. Pro omezené mysli časoprostorových smrtelníků může vesmír představovat mnoho problémů a situací, které vytvářejí obraz disharmonie a ukazují na neexistenci účinné koordinace; ale ti z nás, kdo jsou schopni vidět širší úseky univerzálních jevů a mají větší zkušenost v umění rozpoznat základní jednotu, tvořící základ tvořivé různorodosti a nalézat božskou jednotu, obsahující všechny tyto početné funkce, vnímají lépe božský a jediný smysl, projevující se ve všech těchto různorodých projevech univerzální tvořivé energie.
56:1.1 Fyzické, nebo materiální tvoření není nekonečné, ale je dokonale koordinované. Existuje síla, energie a výkon, ale všechno má jeden původ. Sedm supervesmírů se jeví zdánlivě dvojitě, střední vesmír trojitě, ale složení Ráje je jednodílné. A Ráj je skutečným zdrojem všech materiálních vesmírů—minulých, současných i budoucích. Ale toto kosmické vznikání je věčným jevem; v žádném čase—minulém, přítomném či budoucím—ani prostor, ani materiální kosmos nevznikají ze středního Ostrova Světla. Jako kosmický zdroj, Ráj působí před prostorem a dříve než čas; proto by se jeho deriváty zdály osiřelými v čase a prostoru, kdyby nevznikly prostřednictvím Neomezeného Absolutna, jejich mezního úložného místa v prostoru a jejich odhalovatele a regulátoru v čase.
56:1.2 Neomezené Absolutno udržuje fyzický vesmír, zatímco Božské Absolutno stimuluje dokonalou nadkontrolu nad veškerou materiální realitou; a obě Absolutna působí jednotně s Univerzálním Absolutnem. Tato soudržná souvztažnost materiálního vesmíru je nejlépe chápána všemi osobnostmi—materiálními, morontiálními, absonitními či duchovními—skrze pozorování reakce veškeré plnohodnotné materiální reality na gravitační sílu, jejíž zdroj je soustředěn v dolním Ráji.
56:1.3 Unifikace gravitační síly je univerzální a neměnná; reakce čisté energie je také univerzální a nevyhnutelná. Čistá energie (prvotní síla) a čistý duch vůbec nereagují na gravitační sílu. Tyto původní síly, obsažené v Absolutnech, jsou osobně řízeny Vesmírným Otcem; proto jsou všechny druhy gravitace soustředěny v osobní přítomnosti čisté energie a čistého ducha Rajského Otce a v jeho nadmateriálním obydlí.
56:1.4 Čistá energie je předkem všech relativních, neduchovních funkčních realit, zatímco čistý duch je potenciál božské a řídící nadkontroly všech základních energetických systémů. A obě tyto reality, tak rozdílné ve svém projevu v celém prostoru a pozorované v pohybech času, jsou soustředěny v osobě Rajského Otce. V něm jsou jeden celek—musí být sjednoceny—protože Bůh je jeden. Otcova osobnost je jednotná.
56:1.5 V nekonečné podstatě Boha-Otce nemůže existovat dualita reality, taková, jako je fyzická a duchovní; ale když odvrátíme pozornost od nekonečných úrovní a absolutní reality osobních hodnot Rajského Otce, pozorujeme existenci těchto dvou realit a vidíme, že plně reagují na jeho osobní přítomnost; v něm spočívá všechno[2][3].
56:1.6 Ve chvíli, kdy se odchýlíte od neomezeného konceptu nekonečné osobnosti Rajského Otce, musíte ustanovit MYSL jako nezbytnou metodu, sjednocující stále se rozšiřující rozdílnosti těchto dvojích projevů původní jednotné osobnosti Tvořitele, Prvotního Zdroje a Středu—JÁ JSEM.
56:2.1 Mysl-Otec realizuje duchovní vyjádření ve Slově-Synovi a prostřednictvím Ráje dosahuje rozšiřování reality v rozsáhlých materiálních vesmírech. Duchovní projevy Věčného Syna jsou ve vzájemné závislosti s materiálními úrovněmi tvoření prostřednictvím působení Nekonečného Ducha. S podporou jeho mysli, reagující na působení ducha, a také vlivem činnosti mysli, řídící fyzické jevy, duchovní reality Božstva a materiální důsledky aktivit Božstva jsou vzájemně sladěny.
56:2.2 Mysl je účelový dar Nekonečného Ducha, a proto má nekonečný a univerzální potenciál. Původní myšlenka Vesmírného Otce se zvěčňuje ve dvojím vyjádření: Ostrově Ráj a jemu rovném Božstvu—duchovním Věčném Synovi. Taková dvojitost věčné reality činí mysl Boha, Nekonečného Ducha, nezbytností. Mysl je nepostradatelným komunikačním spojením mezi duchovními a materiálními realitami. Materiální evoluční tvor může cítit a rozumět v něm pobývajícím duchu pouze s pomocí mysli.
56:2.3 Tato nekonečná a univerzální mysl se projevuje ve vesmírech času a prostoru jako kosmická mysl. A ačkoliv působí na rozdílných úrovních—od primitivní služby pomocných duchů až k velkolepé mysli hlavního správce vesmíru, je i tato kosmická mysl adekvátně sjednocena pod dohledem Sedmi Hlavních Duchů, kteří jsou vzájemně zkoordinováni s Nejvyšší Myslí času a prostoru a v dokonalém souladu s všeobsahující myslí Nekonečného Ducha.
56:3.1 Tak, jak je gravitace univerzální mysli soustředěna v Rajské přítomnosti Nekonečného Ducha, tak těžiště univerzální duchovní gravitace je umístěno v Rajské přítomnosti Věčného Syna. Vesmírný Otec je jeden, ale v čase a prostoru se projevuje ve dvojitých úkazech čisté energie a čistého ducha.
56:3.2 Duchovní reality Ráje jsou také jeden celek, ale ve všech časoprostorových situacích a vztazích se tento jednotný duch projevuje ve dvojitých úkazech: v duchovních osobnostech a vyzařování Věčného Syna a v duchovních osobnostech a působení Nekonečného Ducha a souvisejících tvořeních; a kromě toho existuje třetí fenomén—fragmentace čistého ducha—Otcovo poskytnutí Ladičů Myšlení a jiných duchovních entit, které jsou předosobní.
56:3.3 Bez ohledu na jaké úrovni vesmírných aktivit se můžete setkat s duchovními úkazy, nebo spojit se s duchovními bytostmi, měli byste vědět, že oni všichni pocházejí z Boha, který je duch, s pomocí Ducha-Syna a Nekonečného Ducha-Mysli[4]. A způsob, jak tento rozsáhlý duchovní jev působí na evolučních světech, je určován z hlavních řídích center lokálních vesmírů. Z těchto hlavních světů Synů Tvořitelů přicházejí Svatý Duch a Duch Pravdy, společně s pomocnými duchy mysli, na nižší a vyvíjející se úrovně materiálních myslí.
56:3.4 Zatímco mysl dosahuje většího sjednocení na úrovni Hlavních Duchů ve spojení s Nejvyšší Bytostí a jako kosmická mysl v závislosti na Absolutní Mysl, duchovní pomoc vyvíjejícím se světům je přímo sjednocena v osobnostech, bydlících v hlavních centrech lokálních vesmírů a v osobách řídících Božských Pečovatelkách, které jsou naopak téměř dokonale sladěny s Rajským gravitačním okruhem Věčného Syna, kde probíhá konečné sjednocení všech časoprostorových projevů ducha.
56:3.5 Tvor může dosáhnout dokonalou existenci, udržet a zvěčnit ji, spojením sebe si uvědomující mysli s částí předtrinitárním duchovním darem jedné z osob Rajské Trojice. Smrtelná mysl je tvořením Synů a Dcer Věčného Syna a Nekonečného Ducha a když je spojena s Ladičem Myšlení, poskytnutého Otcem, podílí se na trojdílném duchovním vydržování evolučních sfér. Ale tyto tři duchovní projevy se dokonale sjednotí v konečných, i kdyby byly ve věčnosti takto sjednoceny v Univerzálním JÁ JSEM předtím, než se stalo Vesmírným Otcem Věčného Syna a Nekonečného Ducha.
56:3.6 Nakonec se duch musí vždy stát trojdílným ve svém projevu a sjednoceným v Trojici při svém závěrečném zosobnění. Duch vychází z jednoho zdroje skrze trojdílný projev; a nakonec musí dosáhnout, a dosahuje, svého úplného zosobnění v tom božském sjednocení, které je realizováno ve zkušenosti nalezení Boha—jednota s božskostí—ve věčnosti a také prostřednictvím služby kosmické mysli, která je nekonečným vyjádřením věčné univerzální mysli Otce.
56:4.1 Vesmírný Otec je božsky sjednocená osobnost; proto všechny jeho vzestupné děti, vedeny k Ráji zpětnou hybnou silou Ladičů Myšlení, kteří odešli z Ráje proto, aby obývali materiální smrtelníky a splnili příkaz Otce—stát se také plně sjednocenými osobnostmi předtím, než dospějí do Havony.
56:4.2 Osobnost přirozeně usiluje o sjednocení všech základních realit. Nekonečná Osobnost Prvotního Zdroje a Středu Vesmírného Otce, sjednocuje všech sedm složek Absoluten Nekonečnosti; a osobnost smrtelného člověka, která je výhradně a přímo poskytnuta Vesmírným Otcem, má také potenciál pro sjednocení základních faktorů smrtelného tvora. Taková sjednocující tvořivost jakékoliv osobnosti vytvořené bytosti ukazuje na svůj vysoký a výlučný zdroj a je dalším potvrzením svého nepřetržitého spojení s tímto stejným zdrojem skrze okruh osobnosti, jehož prostřednictvím osobnost tvora udržuje přímý a trvalý kontakt s Otcem všech osobností v Ráji.
56:4.3 Bez ohledu na to, že projev Boha začíná ve sférách Sedmidílného a rozšiřuje se přes svrchovanost a konečnost Boha Absolutního, okruh osobnosti s centrem v Ráji a osobě Boha-Otce, zajišťuje úplné a dokonalé sjednocení všech těchto rozličných projevů božské osobnosti v té míře, v jaké se to týká osobností všech vytvořených tvorů na všech úrovních inteligentní existence a ve všech oblastech dokonalých, zdokonalených a zdokonalujících se vesmírů.
56:4.4 I když pro vesmíry a ve vesmírech je Bůh vším tím, co jsme vylíčili, nicméně, pro vás a pro všechny boha znající tvory je váš Otec a jejich Otec—jeden[5]. Pro osobnost Bůh nemůže být několikerý. Bůh je Otcem každému ze svých tvorů a je zcela nemožné, aby jakékoliv dítě mělo více než jednoho otce.
56:4.5 Z filozofického a kosmického pohledu a s ohledem na rozdílné úrovně a místa projevu, vy můžete a nutně si musíte dokázat představit působení několikerých Božstev a předpokládat existenci pluralitních Trojic; ale v prožitku osobního spojení s Otcem každé uctívající osobnosti v celém hlavním vesmíru, Bůh je jeden; a toto jednotné a osobní Božstvo je náš Rajský rodič, Bůh-Otec—poskytovatel, opatrovatel a Otec všech osobností, od smrtelného člověka na obydlených planetách k Věčnému Synovi na středním Ostrově Světla.
56:5.1 Jednotnost—nedílnost—Rajského Božstva je existenciální a absolutní. Existují tři věčná zosobnění Božstva—Vesmírný Otec, Věčný Syn a Nekonečný Duch—ale v Rajské Trojici jsou ve skutečnosti jedno Božstvo, nerozdělené a nerozdělitelné[6].
56:5.2 Z původní úrovně existenciální reality systému Ráj-Havona se oddělily dvě subabsolutní úrovně, načež Otec, Syn a Duch započali tvoření početných osobních společníků a podřízených. I když v této souvislosti není vhodné zabývat se úvahou o absonitním sjednocení božstva na transcendentálních úrovních konečnosti, je možné podívat se na některé aspekty sjednocující funkce různých zosobněních Božstev, ve kterých se božskost funkčně projevuje v různorodých sektorech tvoření a rozličných kategoriích inteligentních bytostí.
56:5.3 Současné působení božskosti v supervesmírech se aktivně projevuje v činnostech Nejvyšších Tvořitelů—Synů Tvořitelů a Duchů Tvořitelů lokálních vesmírů, Věčně Moudrých supervesmírů a Sedmi Hlavních Duchů Ráje. Tyto bytosti představují první tři úrovně Boha Sedmidílného, směřující do centra, k Vesmírnému Otci, a celá tato sféra Boha Sedmidílného je koordinována na první úrovni empirického božstva ve vyvíjející se Nejvyšší Bytosti.
56:5.4 V Ráji a ve středním vesmíru jednota Božstva je faktem existence. Ve všech vyvíjejících se vesmírech času a prostoru jednota Božstva je dosažením.
56:6.1 Když tři věčné osoby Božstva působí jako nerozdělené Božstvo v Rajské Trojici, dosahují dokonalou jednotu; podobně projevuje charakteristickou jednotu božskosti jejich Rajské potomstvo, buď, když tvoří společně nebo jednotlivě. A z tohoto božského záměru, projevovaného Nejvyššími Tvořiteli a Vládci časoprostorových sfér, vyplývá sjednocující potenciální moc svrchované empirické nadvlády, která v přítomnosti neosobní energetické jednoty vesmíru vytváří napětí reality a ta může být vyřešena pouze prostřednictvím adekvátního sjednocení s empirickými osobitými realitami empirického Božstva.
56:6.2 Osobité reality Nejvyšší Bytosti vycházejí z Rajských Božstev a na řídícím světě vnějšího okruhu Havony se spojují s výsadami moci Všemocného-Nejvyššího, vznikajícího z božskosti Tvořitelů velkého vesmíru. Jako osobnost, Bůh Nejvyšší, existoval v Havoně před vytvořením sedmi supervesmírů, ale působil pouze na duchovních úrovních. Evoluce pravomoci Nadvlády Všemocného různými spojeními božskosti ve vyvíjejících se vesmírech měla za následek novou mocnou přítomnost Božstva, koordinovaného s duchovní osobností Nejvyššího v Havoně prostřednictvím Nejvyšší Mysli, která se následně přeměnila z potenciálu, usídleného v nekonečné mysli Nekonečného Ducha, do aktivně funkční mysli Nejvyšší Bytosti.
56:6.3 Myslí obdařeni tvorové evolučních planet sedmi supervesmírů mohou pochopit jednotu Božstva jenom skrze vyvíjející se sílu osobnosti Nejvyšší Bytosti. Na žádné úrovni bytí Bůh nemůže převýšit pojmové schopnosti bytostí, které na takové úrovni žijí. Smrtelný člověk musí skrze rozpoznání pravdy, ocenění krásy a úcty k dobru rozvíjet poznání Boha lásky a potom postoupit přes vzestupné úrovně božstva k pochopení Nejvyššího. Božstvo, když je pochopeno jako sjednocená síla, může být potom zosobněno v duchu, který je dosažitelný a pochopitelný smrtelnými tvory.
56:6.4 Přestože vzestupní smrtelníci dosáhnou pochopení moci Všemocného na hlavních světech supervesmírů a pochopí osobnost Nejvyššího na vnějších okruzích Havony, nepoznají Nejvyšší Bytost, protože je jim souzeno nalézt Rajská Božstva. Také koneční, duchové šestého stupně, se nesetkali s Nejvyšší Bytostí a pravděpodobně se tomu tak nestane, dokud nedosáhnou status ducha sedmého stupně a dokud Nejvyšší nezačne skutečně působit v budoucích vnějších vesmírech.
56:6.5 Ale, když vzestupné bytosti poznají Vesmírného Otce jako sedmou úroveň Boha Sedmidílného, dosáhli osobnosti První Osoby všech úrovní božstva, na kterých existují osobní vztahy s vesmírnými tvory.
56:7.1 Nepřetržitý rozvoj evoluce v časoprostorových vesmírech je provázen stále více se rozšiřujícím se odhalováním Božstva všem inteligentním tvorům. Dosažení vrcholu evolučního rozvoje na planetě, v soustavě, souhvězdí, vesmíru, supervesmíru nebo ve velkém vesmíru, se vyznačuje odpovídajícím rozšířením působení božstva v těchto pokročilých útvarech tvoření. A důsledkem každého takového lokálního progresu v uskutečňování božskosti jsou určité, přesně stanovené, rozšířené projevy božstva ve všech ostatních sektorech tvoření. Prostírajíc se vně Ráje, každá nová oblast realizované a dosažené evoluce, představuje nové a rozšířené odhalení empirického Božstva ve vesmíru vesmírů.
56:7.2 Jak se jednotlivé části lokálního vesmíru postupně ustalují ve světle a životě, Bůh Sedmidílný se projevuje vzrůstající měrou. Časoprostorová evoluce začíná na planetě s prvním projevem Boha Sedmidílného—spojením Syna Tvořitele a Tvořivého Ducha. Po ustálení soustavy ve světle a životě, toto spojení Syn-Duch, dosahuje plnosti své funkce; a když je takto ustáleno celé souhvězdí, začne v celé takové oblasti aktivněji působit druhá fáze Boha Sedmidílného. Završení administrativní evoluce lokálního vesmíru je provázeno novou a bezprostřednější péčí Hlavních Duchů supervesmíru; a v tomto období tam také začíná stále se rozšiřující odhalování a uskutečňování Boha Nejvyššího, které vrcholí v pochopení Nejvyšší Bytosti vzestupnými bytostmi, když procházejí přes světy šestého okruhu Havony.
56:7.3 Vesmírný Otec, Věčný Syn a Nekonečný Duch jsou existenciálními projevy božstva inteligentním tvorům a nejsou proto podobným způsobem rozšířeny v osobních vztazích s intelektuálními a duchovními tvory celého tvoření.
56:7.4 Je nutno poznamenat, že vzestupní smrtelníci mohou pocítit neosobní přítomnost posloupných úrovní Božstva dlouho předtím, než se stanou dostatečně duchovními a náležitě vzdělaní, aby dosáhli empirického osobního pochopení Božstev a spojení s nimi jako osobitými bytostmi.
56:7.5 Každé nové evoluční dosažení v rámci kteréhokoliv sektoru tvoření, stejně tak každé nové prostoupení prostoru projevem božskosti, je provázeno souběžným rozšiřováním funkčního odhalení Božstev uvnitř existujících v tu dobu a předtím organizovaných útvarech celého tvoření. Může se zdát, že ne pokaždé je toto nové proniknutí do administrativní činnosti vesmírů a jejich jednotlivých častí vykonáno přesně podle zde popsaného způsobu, protože se obvykle pošlou napřed skupiny organizátorů, aby připravili půdu pro následné a postupné éry nového správního řízení. Také Bůh Konečný naznačuje svoji transcendentální kontrolu nad vesmíry v průběhu pozdějších etap existence lokálního vesmíru ve světle a životě.
56:7.6 Je skutečností, jak tvoření času a prostoru postupně dosahují ustálený evoluční status, je pozorováno nové a obsáhlejší působení Boha Nejvyššího současně s patřičným ustupováním tří prvních projevů Boha Sedmidílného. Když se velký vesmír ustálí ve světle a životě, jaká bude budoucí funkce projevů Boha Sedmidílného, vyjadřovaná Tvořivými Tvořiteli, jestli Bůh Nejvyšší převezme přímé řízení těchto tvořeních času a prostoru? Budou tito organizátoři a průkopníci časoprostorových vesmírů uvolněni pro podobné činnosti ve vnějším prostoru? My nevíme, ale hodně o těchto a souvisejících záležitostech přemýšlíme.
56:7.7 S rozšířením hranic empirického Božstva do sfér Neomezeného Absolutna předvídáme působení Boha Sedmidílného v průběhu počátečních evolučních epoch těchto budoucích tvořeních. My nejsme všichni zajedno v otázce budoucí role věčně Moudrých a Hlavních Duchů supervesmírů. My také nevíme, jestli Nejvyšší bytost bude působit stejným způsobem jako v sedmi supervesmírech či nikoliv. Ale všichni se domníváme, že Michaelům, Synům Tvořitelům, je souzena služba v těchto vnějších vesmírech. Někteří zastávají názor, že budoucí epochy budou svědky nějaké těsnější formy spojení mezi sdruženými Syny Tvořiteli a Božskými Pečovatelky; je dokonce možné, že z takového tvořivého spojení může vyplynout nějaká nová forma vyjádření sloučené identity tvořitele, mající konečnou podstatu. My ale opravdu nic nevíme o těchto možnostech neodhalené budoucnosti.
56:7.8 Víme však, že ve vesmírech času a prostoru Bůh Sedmidílný umožňuje postupné přiblížení k Vesmírnému Otci a že toto evoluční přiblížení je empiricky sjednoceno v Bohu Nejvyšším. Můžeme předpokládat, že takový plán musí převládat ve vnějších vesmírech; na druhé straně, nové řády bytostí, které mohou někdy obydlet tyto vesmíry, se mohou přiblížit Božstvu na konečných úrovních a absonitními metodami. Zkrátka, my nemáme sebemenší představu jaká metoda přiblížení k božstvu může působit v budoucích vesmírech vnějšího prostoru.
56:7.9 Nicméně, my se domníváme, že zdokonalené supervesmíry budou hrát nějakou roli v programu vzestupu k Ráji u těch bytostí, které možná obydlí tato vnější tvoření. Je zcela možné, že v budoucí epoše budeme svědky toho, jak bytosti z vnějšího prostoru přicházejí do Havony přes sedm supervesmírů, řízených Bohem Nejvyšším, ve spolupráci, nebo bez ní, se Sedmi Hlavními Duchy.
56:8.1 Ve zkušenosti smrtelného člověka má Nejvyšší Bytost trojdílnou funkci: za prvé, je sjednotitelem časoprostorové božskosti—Bůh Sedmidílný; za druhé, je nejvyšším Božstvem, které může být pochopeno konečnými tvory; za třetí, představuje jedinou cestu, vedoucí smrtelného člověka k transcendentní zkušenosti spojení s absonitní myslí, věčným duchem a Rajskou osobností.
56:8.2 Vzestupní koneční, narozeni v lokálních vesmírech, vychovaní v supervesmírech a vzdělaní ve středním vesmíru, obsahují ve svých osobních zkušenostech všechen potenciál pochopení časoprostorové božskosti Boha Sedmidílného, sjednocující se v Nejvyšším. Koneční slouží postupně ve všech supervesmírech, kromě svého rodného supervesmíru, čímž získávají jednu zkušenost za druhou, až obsáhnou plnosti sedmidílné různorodosti potenciální zkušenosti tvorů. Prostřednictvím zavedených vnitřních Ladičů Myšlení jsou koneční schopni nalézt Vesmírného Otce, ale pouze získáváním zkušeností takoví koneční mohou opravdu poznat Nejvyšší Bytost a je jim souzeno sloužit tomuto Nejvyššímu Božstvu a odhalovat ho v budoucích vesmírech vnějšího prostoru.
56:8.3 Mějte na paměti to, že všechno co Bůh-Otec a jeho Rajští Synové pro nás dělají, my naopak—v duchu—jsme schopni dělat pro formulující se Nejvyšší Bytost. Poznání lásky, radosti a služby ve vesmíru je vzájemné. Bůh-Otec nepotřebuje, aby mu jeho synové vraceli všechno to, co on jim dává, ale oni naopak dávají (nebo mohou dávat) toto všechno svým druhům a vyvíjející se Nejvyšší Bytosti.
56:8.4 Všechny tvořivé jevy odrážejí předchozí aktivity ducha-tvořitele. Ježíš doslova řekl: „Syn dělá pouze to, co vidí, že dělá Otec[7].“ Časem, vy smrtelníci, budete moci začít odhalovat Nejvyššího vašim druhům a toto zjevení budete moci stále více rozšiřovat s mírou vašeho vzestupu k Ráji. Ve věčnosti vám bude umožněno učinit ještě hlubší odhalení tohoto Boha evolučních tvorů na nejvyšších—dokonce mezních—úrovních jako koneční sedmého stupně.
56:9.1 Neomezené Absolutno a Božské Absolutno jsou sjednocena v Univerzální Absolutno. Absolutna jsou koordinována v Konečném, podmíněna v Nejvyšším a časoprostorově modifikována v Bohu Sedmidílném. Na subnekonečných úrovních existují tři Absolutna, ale v nekonečnosti se projevují jako jedno. V Ráji jsou tři zosobnění Božstva, ale ve Trojici jsou jedním.
56:9.2 Základní filozofickou otázkou hlavního vesmíru je toto: existovalo Absolutno (tři Absolutna jako jeden v nekonečnosti) před Trojicí? A je Absolutno předkem Trojice? Anebo je Trojice předchůdcem Absolutna?
56:9.3 Je silová přítomnost Neomezeného Absolutna nezávislá na Trojici? Znamená přítomnost Božského Absolutna také neomezené působení Trojice? A je Univerzální Absolutno završující funkcí Trojice a také Trojice Trojic?
56:9.4 Na první pohled se zdá, že představa Absolutna jako předka všech věcí—dokonce i Trojice—na nějakou dobu poskytuje celkové uspokojení a filozofickou jednotnost, ale každý takový úsudek postrádá platnost skutečnosti věčnosti Rajské Trojice. My se učíme, a my tomu věříme, že Vesmírný Otec a jeho společníci v Trojici jsou ve své podstatě a existenci věční. Potom je zde pouze jeden zásadní filozofický závěr a to je: pro všechny inteligentní bytosti ve vesmíru je Absolutno neosobní a koordinovanou reakcí Trojice (Trojice Trojic) ve všech původních a základních prostorových situacích, jak vnitrouniverzálních, tak i extrauniverzálních. Pro všechny osobité inteligence velkého vesmíru Rajská Trojice navždy zůstává konečnou, věčnou, nejvyšší, největší a je absolutní pro všechny praktické cíle osobního pochopení a poznání tvorem.
56:9.5 Tak, jak se myslící tvorové mohou dívat na tento problém, přivede je to ke konečnému závěru, že Univerzální JÁ JSEM je původní příčina a neomezený zdroj jak Trojice, tak i Absolutna. Proto, když se snažíme vytvořit si osobní představu Absolutna, vracíme se k našim ideám a ideálům Rajského Otce. Když si přejeme zjednodušit vnímání nebo rozšířit vědomí tohoto jinak neosobního Absolutna, vracíme se k faktu, že Vesmírný Otec je existenciálním Otcem absolutní osobnosti; Věčný Syn je Absolutní Osoba, i když v empirickém smyslu není zosobněním Absolutna. A potom si představujeme empirické Trojice jako kulminující empirické zosobnění Božstva Absolutního a vnímáme Univerzální Absolutno jako představující vesmírné a extravesmírné jevy, vyjadřující přítomnost Trojice Trojic—neosobních aktivit sjednocených a koordinovaných sdruženích Božstev svrchovanosti, krajnosti a nekonečnosti.
56:9.6 Bůh-Otec je poznatelný na všech úrovních, od konečných k nekonečným, a ačkoliv jeho tvorové Ráje i evolučních planet ho vnímají různě, pouze Věčný Syn a Nekonečný Duch ho znají jako nekonečnost.
56:9.7 Duchovní osobnost je absolutní pouze v Ráji a koncept Absolutna je neomezený pouze v nekonečnosti. Přítomnost Božstva je absolutní pouze v Ráji a odhalení Boha musí být vždy částečné, relativní a postupné, dokud se jeho energie nestane empiricky nekonečnou v prostorovém potenciálu Neomezeného Absolutna, zatímco projev jeho osobnosti se stává empiricky nekonečným v projevované přítomnosti Božstva Absolutního a tyto dva potenciály nekonečnosti se spojí v realitě Univerzálního Absolutna.
56:9.8 Ale nad subnekonečnými úrovněmi jsou tři Absolutna jedním a proto je nekonečnost realizována jako Božstvo, nezávisle na tom, zdali nějaký jiný řád existence si někdy uvědomí nekonečnost.
56:9.9 Existenciální status ve věčnosti předpokládá existenciální sebeuvědomění nekonečnosti, třebaže ještě další věčnost může být nutná pro poznání vlastního vyjádření empirických potenciálů, obsažených v nekonečnosti věčnosti—věčné nekonečnosti.
56:9.10 A Bůh-Otec je osobním zdrojem všech projevů Božstva a reality pro všechny inteligentní tvory a duchovní bytosti po celém vesmíru vesmírů. Jako osobnosti, nyní nebo v následných vesmírných zkušenostech věčné budoucnosti, bez ohledu na to, jestli dokážete dosáhnout Boha Sedmidílného, pochopit Boha Nejvyššího, nalézt Boha Konečného, nebo snažit se rozumět konceptu Boha Absolutního, zjistíte k vašemu věčnému uspokojení, že po dosažení každého nového cíle, na nových empirických úrovních, objevíte znovu věčného Boha—Rajského Otce všech vesmírných osobností.
56:9.11 Vesmírný Otec je vysvětlením univerzální jednoty, jak se musí uskutečňovat svrchovaně a také konečně v postnekonečné jednotě absolutních hodnot a významů—neomezené Reality.
56:9.12 Hlavní Organizátoři Síly odcházejí do prostoru a mobilizují jeho energie tak, aby začal reagovat na Rajskou přitažlivost Vesmírného Otce; a potom přicházejí Synové Tvořitelé, kteří přeměňují tyto síly, reagující na působení gravitace, na obydlené vesmíry, kde se vyvíjejí myslící tvorové, přijímající do sebe ducha Rajského Otce a potom vystoupají k Otci, aby se mu podobali ve všech možných božských vlastnostech.
56:9.13 Nekonečné a rozsáhlé tažení Rajských tvořivých sil celým prostorem je pravděpodobně předzvěstí stále se rozšiřující sféry gravitačního sevření Vesmírného Otce a nikdy nekončícího množení různých typů myslících tvorů, kteří jsou schopni milovat Boha a být jím milováni a kteří, když si takto Boha uvědomují, se mohou rozhodnout být jako on, mohou si zvolit cestu do Ráje a shledat se s Bohem.
56:9.14 Vesmír vesmírů je zcela sjednocený. Bůh je jedna síla a jedna osobnost. Všechny úrovně energie a všechny aspekty osobnosti jsou koordinovány. Filozoficky a empiricky, konceptuálně a reálně, střed všech věcí a osobností je v Rajském Otci. Bůh je všechno a je ve všem a žádné věci nebo bytosti bez něho neexistují[8].
56:10.1 Jak planety ustálené ve světle a životě postupují od počátečné etapy do sedmé epochy, procházejí cestou postupného uvědomování si reality Boha Sedmidílného, od hlubokého obdivu k Synu Tvořiteli k uctívání jeho Rajského Otce. V průběhu celé sedmé etapy historie takového světa stále více pokrokovější smrtelníci rozšiřují své poznání o Bohu Nejvyšším, zatímco nejasně rozpoznávají realitu skryté péče Boha Konečného.
56:10.2 Během celé této nádherné epochy hlavní snahou stále více progresivnějších smrtelníků je dosažení lepšího pochopení a plného uvědomění dostupných faktorů Božstva—pravdy, krásy a dobra. Toto vyjadřuje lidské úsilí rozpoznat Boha v mysli, hmotě a duchu. A při takové snaze je smrtelník stále více zaměstnán empirickým studiem filozofie, kosmologie a božskosti.
56:10.3 Částečně porozumíte filozofii a pochopíte božskost v úctě, sociální službě a osobní duchovní zkušenosti, ale hledání krásy—kosmologie— vy ji všichni často příliš omezujete studiem primitivních uměleckých snah člověka. Krása, umění, je především spojení kontrastů. Rozmanitost je podstatná pro pojetí krásy. Nejvyšší krása, vrchol konečného umění je drama sjednocující nesmírnost kosmických extrémů: Tvořitele a tvora. Člověk nalézající Boha a Bůh nalézající člověka—tvor stávající se dokonalým jako je Tvořitel— to je božské dosažení svrchované krásy, vrchol kosmického umění.
56:10.4 Proto materialismus, ateismus, je krajním vyjádřením šerednosti, vyvrcholením konečného protikladu krásy. Nejvyšší krása spočívá v panoramatu sjednocení růzností, které jsou vrozené v před-existenci harmonické reality.
56:10.5 Dosažení kosmologických úrovní mysli zahrnuje:
56:10.6 1. Zvídavost. Touha po harmonii a kráse. Nepřetržité pokusy objevit nové úrovně harmonických kosmických vztahů.
56:10.7 2. Estetické vnímání. Láska ke krásnému a stále se zvyšujícímu vnímání uměleckého citu všech tvořivých projevů na všech úrovních reality.
56:10.8 3. Etické vnímání. Poznání pravdy vnímáním krásy vede ke smyslu věčné způsobilosti všech věcí, které zasahují do poznání božského dobra ve vztazích Božstva se všemi bytostmi; a tak i kosmologie vede ke snaze poznat hodnoty božském reality—uvědomění si Boha.
56:10.9 Světy, ustálené ve světle a životě se tak plně věnují pochopení pravdy, krásy a dobra, protože tyto cenné hodnoty obsahují v sobě odhalení Božstva sférám času a prostoru. Smysl věčné pravdy přitahuje jak intelektuální, tak i duchovní podstatu smrtelného člověka. Univerzální krása obsahuje harmonické vztahy a rytmy kosmického tvoření a má zřetelně větší intelektuální přitažlivost a vede k jednotnému a synchronizovanému materiálnímu vesmíru. Božské dobro vyjadřuje odhalení nekonečných hodnot konečné mysli, která je určena k tomu, aby je pochopila a povznesla na samý práh lidského vnímání duchovní úrovně.
56:10.10 Pravda je podstatou vědy a filozofie, představující základ náboženství. Krása je oporou umění, hudby a vyjádřením smysluplných rytmů celé lidské zkušenosti. Dobro obsahuje smysl pro etiku, mravnost a náboženství—empirickou touhu po dokonalosti.
56:10.11 Existence krásy ukazuje na přítomnost vnímající mysli tvora zrovna tak, jako skutečnost, že progresivní evoluce svědčí o dominantním vlivu Nejvyšší Mysli. Krása je intelektuálním poznáním harmonického časoprostorového sjednocení nezměrné různotvárnosti fenomenální reality, která celá pochází z před-existence a věčné jednoty.
56:10.12 Dobro je rozumové pochopení relativních hodnot různých úrovních božské dokonalosti. Poznání dobra vyplývá z mravního stavu mysli—osobité mysli se schopností rozlišovat mezi dobrem a zlem. Ale dobro, ušlechtilost, je mírou opravdového dosažení božskosti.
56:10.13 Vnímání opravdových vztahů předpokládá mysl, která je schopna rozpoznat pravdu od omylu. Poskytnutý Duch Pravdy, pronikající do myslí lidí Urantie, spolehlivě reaguje na pravdu—živé duchovní spojení všech věcí a všech bytostí, koordinovaných ve věčném vzestupu k Bohu.
56:10.14 Každý impuls každého elektronu, myšlenky nebo ducha je působící složkou v celém vesmíru. Pouze hřích je izolován a zlo překáží gravitaci na rozumových a duchovních úrovních. Vesmír je celek; žádná věc či bytost neexistují nebo nežijí v izolaci. Seberealizace je potenciálním zlem, jestliže je asociální. Je to doslovná pravda, že: „nikdo nežije sám o sobě[9].“ Kosmická socializace představuje nejvyšší formu sjednocení osobnosti. Ježíš řekl: „ten, kdo chce být mezi vámi největší, musí být vašim služebníkem[10].“
56:10.15 Také pravda, krása a dobro—intelektuální přiblížení člověka k mysli, hmotě a duchu—musí být sdruženy do jednotného pojetí božského a vyššího ideálu. S mírou toho, jak smrtelná osobnost spojuje lidskou zkušenost s hmotou, myslí a duchem, tak se tento božský a vyšší ideál silově sjednocuje ve Svrchovanosti a následně se zosobňuje jako Bůh otcovské lásky.
56:10.16 Úplné pochopení vztahů jednotlivých částí k jakémukoliv danému celku vyžaduje pochopení vztahu všech částí k tomuto celku; a ve vesmíru toto znamená vztah vytvořených častí k Tvořivému Celku. Tak se Božstvo stává transcendentním, dokonce konečným cílem univerzálního a věčného dosažení.
56:10.17 Univerzální krása je pochopením odrazu Ostrova Ráje v materiálním tvoření, zatímco věčná pravda je zvláštní službou Rajských Synů, kteří nejenom poskytují sami sebe smrtelným rasám, ale také rozlévají na celé lidstvo svůj Duch Pravdy. Božské dobro se projevuje v hojné míře v oddané službě rozmanitých osobností Nekonečného Ducha. Ale souhrn těchto tří vlastností, láska, to je představa člověka o Bohu, jako o svém duchovním Otci.
56:10.18 Fyzická hmota je časoprostorový stín, který vrhá Rajské energetické záření absolutních Božstev. Významy pravdy jsou odrazem věčného slova Božstva ve smrtelném intelektu—pochopení vyšších konceptů časoprostoru. Hodnoty, spočívající v božském dobru, jsou milosrdnou službou duchovních osobností Univerzálního, Věčného a Nekonečného časoprostorovým konečným tvorům evolučních sfér.
56:10.19 Tyto smysluplné reálné hodnoty božskosti se prolínají do vztahu Otce s každým osobitým tvorem jako božská láska. V Synu a jeho Synech jsou koordinovány jako božský soucit. Oni svoje vlastnosti projevují skrze Ducha a jeho duchovních dětí jako božskou péči, zobrazení láskyplného soucitu k dětem času. Tyto tři božskosti se primárně projevují v energo-osobní syntéze Nejvyšší Bytosti. Různě jsou vyjadřovány Bohem Sedmidílným v sedmi rozdílných asociacích božských významů a hodnot na sedmi vzestupných úrovních.
56:10.20 Pro konečného člověka pravda, krása a dobro obsahují úplné odhalení božské reality. Když pochopení Božstva jako lásky nachází vyjádření v životech bohapoznavších smrtelníků, přináší to plody božskosti: intelektuální mír, sociální progres, morální vyrovnanost, duchovní radost a kosmickou moudrost[11]. Vyspělí smrtelníci na světě v sedmé etapě světla a života vědí, že láska je nejdůležitější věc ve vesmíru—a vědí, že Bůh je láska.
56:10.21 Láska je touha konat dobro jiným.
56:10.22 [Představeno Mocným Poslem, hostujícím na Urantii na žádost Sboru Zjevovatelů Nebadonu, ve spolupráci s jedním z Melkísedeků—zástupcem Planetárního Prince Urantie.]
56:10.23 Tato kapitola o Univerzální Jednotě je dvacátou pátou ze série prezentací různými autory, kteří byli, jako skupina, podporováni dvanáctičlennou komisí nebadonských osobností a působících pod vedením Mantutii Melkísedeka. My jsme sestavili tato vyprávění a převedli je do anglického jazyka metodou, schválenou našimi nadřízenými, v roce 1934 urantijského času.