1 Každá duše vrchnostem povýšeným poddána bud. Nebot není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zrízené jsou. [1] [2]
2 A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zrízení se protiví; kteríž se pak protiví, tit sobe odsouzení dobudou.
3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobre cinícím, ale zle cinícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, cin dobre, a budeš míti chválu od ní.
4 Boží zajisté služebník jest, tobe k dobrému. Pakli bys zle cinil, boj se; nebot ne nadarmo nese mec. Boží zajisté služebník jest, mstitel zurivý nad tím, kdož zle ciní.
5 A protož musejít vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hnev, ale i pro svedomí.
6 Nebo proto i dan dáváte, ponevadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.
7 Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu dan, tomu dan; komu clo, tomu clo; komu bázen, tomu bázen; komu cest, tomu cest. [3]
8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil, [4]
9 Ponevadž to prikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš krivého svedectví, nepožádáš, a jest-li které jiné prikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. [5] [6]
10 Láska bližnímu zle neuciní, a protož plnost Zákona jestit láska.
11 A zvlášte pak vidouce takovou príhodnost, žet jest se nám již cas ze sna probuditi. (Nynít zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uverili.)
12 Noc pominula, ale den se priblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odení svetla.
13 Jakožto ve dne poctive chodme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,
14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepecujte o telo k vyplnování žádostí jeho.