1 Mdlého pak u víre prijímejte, ne k hádkám o nepotrebných otázkách.
2 Nebo nekdo verí, že muže jísti všecko; jiný pak u víre mdlý jsa, jí zelinu.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobe za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesud, kdož jí. Nebo Buh prijal jej.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Stanet pak; mocen jest zajisté Buh utvrditi jej.
5 Nebo nekdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a nekdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujišten bud.
6 Kdož dnu šetrí, Pánu šetrí; a kdo nešetrí, Pánu nešetrí. A kdo jí, Pánu jí, nebo dekuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a dekuje Bohu.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobe živ, a žádný sobe sám neumírá. [1]
8 Nebo budto že jsme živi, Pánu živi jsme; budto že mreme, Pánu mreme. A tak bud že jsme živi, bud že umíráme, Páne jsme.
9 Na tot jest zajisté Kristus i umrel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10 Ty pak proc odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proc za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme pred stolicí Kristovou.
11 Psáno jest zajisté: Živt jsem já, praví Pán, žet prede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12 A takt jeden každý z nás sám za sebe pocet vydávati bude Bohu.
13 Nesudmež tedy více jedni druhých, ale toto radeji rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14 Vím a v tom ujišten jsem v Pánu Ježíši, žet nic necistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by necisté bylo, jemut necisté jest.
15 Ale bývá-lit rmoucen bratr tvuj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí neprivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umrel.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. [2] [3]
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem príjemný.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdelání vespolek.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté cisté jest, ale zlé jest cloveku, kterýž jí s pohoršením.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani cehokoli toho, na cemž se uráží bratr tvuj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22 Ty víru máš? Mejž ji sám u sebe pred Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje. [4]
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hrích jest.