1 Zdaliž nevíte, bratrí, (nebo povedomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad clovekem, dokudž živ jest clovek?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži privázána jest zákonem; pakli by umrel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; paklit by muž její umrel, jižt jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 Takž, bratrí moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze telo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5 Nebo když jsme byli v tele, žádosti hríchu prícinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umrel ten, v nemž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novote ducha, a ne v vetchosti litery. [1]
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hríchem? Nikoli; nýbrž hríchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevedel, aby hríchem byla, by byl Zákon nerekl: Nepožádáš. [2]
8 Ale prícinu vzav hrích skrze prikázaní, zplodil ve mne všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hrích mrtev jest.
9 Ját pak byl jsem živ nekdy bez Zákona, ale když prišlo prikázání, hrích ožil,
10 a já umrel. I shledáno jest, že to prikázání, kteréž melo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11 Nebo hrích, vzav prícinu skrze to prikázání, podvedl mne, a skrze ne i zabil.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a prikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13 Tedy to dobré ucineno jest mi smrt? Nikoli, ale hrích, kterýž aby se okázal býti hríchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl príliš velmi hrešící hrích skrze prikázání.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem telesný, prodaný hríchu.
15 Nebo toho, což ciním, neoblibuji; nebo ne, což chci, to ciním, ale, což v nenávisti mám, to ciním.
16 Jestližet pak, což nechci, to ciním, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17 A tak již ne já to ciním, ale ten, kterýž prebývá ve mne, hrích.
18 Vímt zajisté, že neprebývá ve mne, (to jest v tele mém), dobré. Nebo chtení hotové mám, ale vykonati dobrého, tohot nenalézám.
19 Nebo neciním toho dobrého, což chci, ale ciním to zlé, cehož nechci.
20 A ponevadž pak, cehož já nechci, to ciním, tedyt již ne já ciním to, ale ten, kterýž prebývá ve mne, hrích.
21 Nalézám tedy takový pri sobe zákon, když chci ciniti dobré, že se mne prídrží zlé.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákone Božím podle vnitrního cloveka;
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vezen zákona hrícha, kterýž jest v údech mých. [3]
24 Bídný já clovek! Kdo mne vysvobodí z toho tela smrti?
25 Ale dekujit Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžt já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale telem zákonu hrícha.