1 A protož nenít již žádného odsouzení tem, kteríž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle tela, ale podle Ducha. [1]
2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hrícha a smrti. [2] [3] [4]
3 Nebo sec nemohl býti Zákon, byv mdlý pro telo, Buh poslav Syna svého v podobnosti tela hrícha, a to prícinou hrícha, odsoudil hrích na tele,
4 Aby spravedlnost Zákona vyplnena byla v nás, kteríž nechodíme podle tela, ale podle Ducha. [5]
5 Ti zajisté, kteríž jsou podle tela živi, chutnají to, což jest tela, ale ti, kteríž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha. [6]
6 Nebo smýšlení tela jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,
7 Protože smýšlení tela jest neprátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned muže býti.
8 Protož ti, kteríž jsou v tele, Bohu se líbiti nemohou.
9 Vy pak nejste v tele, ale v Duchu, ponevadž Duch Boží prebývá v vás. Jestližet pak kdo Ducha Kristova nemá, tent není jeho. [7] [8]
10 A jest-lit Kristus v vás, tedy ac telo umrtveno jest pro hrích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11 Jestližet pak Duch toho, kterýž vzkrísil Ježíše z mrtvých, prebývá v vás, ten, kterýž vzkrísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná tela vaše, pro prebývajícího Ducha jeho v vás. [9]
12 A takž tedy, bratrí, dlužnícit jsme ne telu, abychom podle tela živi byli.
13 Nebo budete-li podle tela živi, zemrete; pakli byste Duchem skutky tela mrtvili, živi budete.
14 Nebo kterížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. [10] [11] [12] [13] [14] [15]
15 Neprijali jste zajisté Ducha služby opet k bázni, ale prijali jste Ducha synovství, v nemžto voláme Abba, totiž Otce. [16]
16 A tent Duch osvedcuje duchu našemu, že jsme synové Boží. [17] [18]
17 A jestliže synové, tedy i dedicové, dedicové zajisté Boží, spolu pak dedicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynejší oné budoucí sláve, kteráž se zjeviti má na nás.
19 Nebo peclivé ocekávání všeho stvorení ocekává žádostivého zjevení synu Božích.
20 Marnosti zajisté poddáno jest stvorení, nechte, ale pro toho, kterýž je poddal,
21 V nadeji, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a privedeno v svobodu slávy synu Božích. [19]
22 Nebo víme, že všecko stvorení spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,
23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myt také sami v sobe lkáme, zvolení synu Božích ocekávajíce, a tak vykoupení tela našeho.
24 Nebo nadejí spaseni jsme. Nadeje pak, kteráž se vidí, není nadeje. Nebo což kdo vidí, proc by se toho nadál?
25 Pakli cehož nevidíme, toho se nadejeme, tedy toho skrze trpelivost ocekáváme.
26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zac bychom se meli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. [20]
27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté. [21]
28 Vímet pak, že milujícím Boha všecky veci napomáhají k dobrému, totiž tem, kteríž podle uložení jeho povoláni jsou. [22]
29 Nebo kteréž predzvedel, ty i predzrídil, aby byli pripodobneni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratrími.
30 Kteréž pak predzrídil, tech i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31 Což tedy díme k tomu? Kdyžt jest Buh s námi, i kdo proti nám?
32 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech vecí nedal?
33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Buh jest, jenž ospravedlnuje.
34 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umrel za ne, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás. [23] [24]
35 A protož kdo nás odloucí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, cili nahota? Zdali nebezpecenství, cili mec? [25]
36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37 Ale v tom ve všem udatne vítezíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. [26]
38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andelé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající veci, ani budoucí, [27]
39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvorení, nebude moci nás odlouciti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.