1 Aj, jak jsi ty krásná, prítelkyne má, aj, jak jsi krásná! Oci tvé jako holubicí mezi kaderi tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hore Galád.
2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3 Jako provázek z hedbáví cerveného dvakrát barveného rtové tvoji, a rec tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kaderi tvými.
4 Hrdlo tvé jest jako veže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítu mužu udatných.
5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bližencu srních, jenž se pasou v kvítí.
6 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hore mirrové a pahrbku kadidlovému.
7 Všecka jsi krásná, prítelkyne má, a není na tobe poškvrny.
8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu pujdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou tocenicí hrdla svého.
10 Jak utešené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnejší jsou milosti tvé než víno, a vune mastí tvých nade všecky vonné veci.
11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vune roucha tvého jako vune Libánu.
12 Zahrada zamcená jsi, sestro má choti, vrchovište zamcené, studnice zapecetená.
13 Výstrelkové tvoji jsou zahrada stromu jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14 Nardu s šafránem, prustvorce s skoricí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními vecmi vonnými.
15 Ó ty sám vrchovište zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16 Vej, vetrícku pulnocní, a prid, vetrícku polední, provej zahradu mou, at tekou vonné veci její, a at príjde milý muj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.