1 Prišelt jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné veci své, jím plást svuj i med svuj, pijí víno své a mléko své. Jezte, prátelé, píte a hojne se napíte, moji milí.
2 Spávámt, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevri mi, sestro má, prítelkyne má, holubicko má, uprímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadere mé krupejí nocních.
3 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4 Milý muj sáhl rukou svou skrze dvére, a vnitrnosti mé pohnuly se ve mne.
5 I vstala jsem, abych otevrela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstu mých, mirra tekutá na rukovetech závory.
6 Otevrelat jsem byla milému svému, ale milý muj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 Nalezše mne strážní, kteríž chodí po meste, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí mestských.
8 Zavazuji vás prísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9 Což má milý tvuj mimo jiné milé, ó nejkrásnejší z žen? Co má milý tvuj nad jiné milé, že nás tak prísahou zavazuješ?
10 Milý muj jest bílý a cervený, znamenitejší nežli deset tisícu jiných. [1]
11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kaderavé, cerné jako havran.
12 Oci jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13 Líce jeho jako záhonkové vonných vecí, jako kvetové vonných vecí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; bricho jeho stkvelost slonové kosti zafiry obložené.
15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejcistšího založení; oblícej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16 Ústa jeho presladká, a všecken jest prežádostivý. Takovýt jest milý muj, takový jest prítel muj, ó dcery Jeruzalémské. [2]
17 Kamže odšel milý tvuj, ó nejkrásnejší z žen? Kam se obrátil milý tvuj? A hledati ho budeme s tebou.