1 Milý muj sstoupil do zahrady své, k záhonkum veci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.
2 Já jsem milého mého, a milý muj jest muj, kterýž pase mezi lilium.
3 Krásná jsi, prítelkyne má, jako Tersa, pekná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.
4 Odvrat oci své od patrení na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.
5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kaderi tvými.
7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez poctu;
8 Jediná jest však má holubice, má uprímá, jedinká pri matce své, nepoškvrnená pri své rodicce. Spatrivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, rkouce:
9 Která jest to, kterouž videti jako dennici, krásná jako mesíc, cistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?
10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatrila ovoce údolí, abych videla, kvete-li vinný kmen, a pucí-li se jablone zrnaté.
11 Nezvedela jsem, a žádost má ponukla mne na vuz prednejších z lidu mého.
12 Navrat se, navrat, ó Sulamitská, navrat se, navrat, at na te patríme. Co uzríte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.