1 V ten den bude studnice otevrená domu Davidovu a obyvatelum Jeruzalémským, k obmytí hrícha i necistoty.
2 Stane se také v ten den, praví Hospodin zástupu, že vyhladím jména modl z zeme, tak že nebudou pripomínány více, nýbrž také i ty proroky a ducha necistoty vyprázdním z zeme.
3 I stane se, prorokoval-li by nekdo více, že jemu reknou otec jeho a matka jeho, kteríž jej zplodili: Nebudeš živ, proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu. I probodnou jej otec jeho a matka jeho, kteríž jej zplodili, že prorokoval.
4 A tak stane se v ten den, že se budou stydeti proroci ti, každý za videní své, když by prorokovali, aniž oblekou sukne z srstí, aby klamali.
5 Ale dí každý: Nejsem já prorok. Muž, kterýž zemi delá, jsem já; nebo mne ucil tomu clovek od detinství mého.
6 A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v dome tech, kteríž mne milují. [1]
7 Ó meci, procit na pastýre mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupu. Bí pastýre, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k malickým. [2]
8 Nebo stane se po vší zemi této, praví Hospodin, že dve cástky vyhlazeny budou v ní a zemrou, a tretí v ní zanechána bude.
9 A i tu tretí uvedu do ohne, a preženu je, jako se prehání stríbro, a zprubuji je, jako prubováno bývá zlato. Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Reknu: Lid muj jest: a on dí: Hospodin jest Buh muj. [3]