1 Potom opet pozdvihna ocí svých, videl jsem, a aj, ctyri vozové vycházeli z prostredku dvou hor, hory pak ty byly hory ocelivé.
2 V prvním voze byli koni ryzí, a v druhém voze byli koni vraní,
3 V voze pak tretím koni bílí, a v voze ctvrtém koni strakatí a hnedí.
4 Tedy odpovídaje, rekl jsem andelu, kterýž mluvil se mnou: Co tyto veci, pane muj?
5 I odpovedel andel ten a rekl mi: To jsou ctyri vetrové nebeští, vycházející odtud, kdež stáli pred Panovníkem vší zeme. [1]
6 Koni vraní zaprežení vycházejí do zeme pulnocní, a bílí vycházejí za nimi, strakatí pak vycházejí do zeme polední.
7 Hnedí také vyšedše, chteli jíti, aby schodili zemi. Protož rekl: Jdete, schodte zemi. I schodili zemi.
8 A povolav mne, mluvil ke mne, rka: Aj ti, kteríž vyšli do zeme pulnocní, spokojili ducha mého v zemi pulnocní.
9 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
10 Vezmi od zajatých, od Cheldaje a od Tobiáše a od Jedaiáše, (a prijdeš ty téhož dne, a vejdeš do domu Joziáše syna Sofoniášova), kteríž jdou z Babylona,
11 Vezmi, pravím, stríbro a zlato, a udelej koruny, a vstav na hlavu Jozue syna Jozadakova, kneze nejvyššího.
12 A mluviti budeš k nemu, rka: Takto praví Hospodin zástupu, rka: Aj muž, jehož jméno jest Výstrelek, kterýž z místa svého puciti se bude, ten vystaví chrám Hospodinuv. [2]
13 Nebo ten má vystaveti chrám Hospodinuv, a tentýž zase prinese slávu, a sedeti a panovati bude na trunu svém, a bude knezem na trunu svém, a rada pokoje bude mezi nimi obema.
14 Budou pak ty koruny Chelemovi, a Tobiášovi, a Jedaiášovi, a Chenovi synu Sofoniášovu na památku v chráme Hospodinove.
15 Nebo dalecí prijdou, a budou staveti chrám Hospodinuv, i zvíte, že Hospodin zástupu poslal mne k vám. A to se stane, jestliže skutecne poslouchati budete hlasu Hospodina Boha svého.