1 Potom stalo se léta ctvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, ctvrtého dne mesíce devátého, kterýž jest Kislef,
2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se korili tvári Hospodinove,
3 A aby mluvili k knežím, kteríž byli v dome Hospodina zástupu, i k prorokum, rkouce: Budeme-li plakati mesíce pátého, oddelujíce se, jako jsme cinili již po mnoho let?
4 I stalo se slovo Hospodina zástupu ke mne, rkoucí:
5 Rci všemu lidu této zeme i knežím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého mesíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mne, mne, pravím, postili?
6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?
7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky predešlé, když ješte Jeruzalém sedel bezpecne a užíval pokoje, i mesta jeho vukol neho, a lid v strane polední i na rovinách bydlil?
8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, rkoucí:
9 Takto mluvíval Hospodin zástupu, rka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.
10 A vdovy ani sirotka, príchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.
11 Ale nechteli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli. [1]
12 A srdce své ucinili kámen pretvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov tech, kteráž posílal Hospodin zástupu Duchem svým skrze proroky predešlé. Procež prišel hnev veliký od Hospodina zástupu.
13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupu.
14 A vichricí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a zeme tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak privedli zemi žádoucí na spuštení.