1 Bríme slova Hospodinova proti zemi, kteráž jest v vukolí tvém, a Damašek bude odpocinutí jeho. Nebo k Hospodinu zretel cloveka i všech pokolení Izraelských.
2 Ano i do Emat dosáhne, do Týru i Sidonu, ackoli jest moudrý velmi.
3 Vystavelte sobe Týrus pevnost, a nashromáždil stríbra jako prachu, a ryzího zlata jako bláta na ulicích.
4 Aj, Pán vyžene jej, a vrazí do more sílu jeho, i on od ohne sežrán bude.
5 Vida to Aškalon, báti se bude, i Gáza velikou bolest míti bude, též i Akaron, proto že jej zahanbilo ocekávání jeho. I zahyne král z Gázy, a Aškalon neosedí.
6 A bude bydliti pankhart v Azotu, a tak vypléním pýchu Filistinských.
7 Když pak odejmu vraždu jednoho každého od úst jeho, a ohavnosti jeho od zubu jeho, pripojen bude také i on Bohu našemu, aby byl jako vývoda v Judstvu, a Akaron jako Jebuzejský.
8 A položím se vojensky u domu svého pro vojsko a pro ty, kteríž tam i zase jdou; aniž pujde skrze ne více násilník, proto že se tak nyní vidí ocím mým.
9 Plésej velice, dcerko Sionská, prokrikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvuj prijde tobe spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém. [1]
10 Nebo vypléním vozy z Efraima a kone z Jeruzaléma, a vyplénena budou lucište válecná; nadto rozhlásí pokoj národum, a panování jeho od more až k mori, a od reky až do koncin zeme.
11 Anobrž ty, pro krev smlouvy své vypustil jsem vezne tvé z jámy, v níž není žádné vody.
12 Navratež se k ohrade, ó veznové v nadeji postavení. A tak v ten den, jakžt oznamuji, dvojnásobne nahradím tobe,
13 Když sobe napnu Judu a lucište naplním Efraimem, a vzbudím syny tvé, ó Sione, proti synum tvým, ó Javane, a nastrojím te jako mec udatného.
14 Nebo Hospodin proti nim se ukáže, a vynikne jako blesk strela jeho. Panovník, pravím, Hospodin trubou troubiti bude, a pobére se s vichricemi poledními.
15 Hospodin zástupu chrániti bude lidu svého, aby zmocníce se kamením z praku, jedli a pili, prokrikujíce jako od vína, a naplní jakož cíši tak i rohy oltáre.
16 A tak je vysvobodí v ten den Hospodin Buh jejich, jakožto stádce lid svuj, a vystaveno bude kamení pekne tesané místo korouhví v zemi jeho.
17 Nebo aj, jaké blahoslavenství jeho, a jak veliká okrasa jeho! Obilé mládence a mest panny uciní mluvné. [2]