© 2019 Nadace Urantia
54:0.1 EVOLUČNÍ člověk těžko plně pochopí význam a porozumí smyslu zla, pochybení, hříchu a špatnosti. Člověk si jen pomalu uvědomuje, že kontrastní dokonalost a nedokonalost produkují potenciální zlo; že protichůdná pravda a nepravda způsobují matoucí pochybení; že božský dar svobodné volby vede k odlišným sférám hříchu a čestnosti; že trvalé usilování o božskost vede do království Boha, na rozdíl od neustálého odmítání, které vede do sféry nepravosti.
54:0.2 Bohové nevytvářejí zlo, ani nedovolují hřích a vzpouru. Potenciální zlo existuje v čase ve vesmíru, obsahujíc rozdílné úrovně významů a hodnot dokonalosti. Hřích je potencionální ve všech oblastech, kde jsou nedokonalé bytosti obdařeny schopností výběru mezi dobrem a zlem. Samotná protichůdná přítomnost pravdy a nepravdy, faktu a klamu, vytváří předpoklad pro omyl. Úmyslná volba zla je hřích; záměrné odmítnutí pravdy je pochybení; trvalé konání hříchu a omylů je špatnost.
54:1.1 Ze všech těžko pochopitelných problémů, vyplývajících z Luciferovy vzpoury, žádný nezpůsobil víc potíží, než neschopnost nevyspělých smrtelníků rozlišit mezi opravdovou a falešnou svobodou[1].
54:1.2 Opravdová svoboda je dlouhodobým cílem a odměnou evolučního progresu. Falešná svoboda je lstivý klam nesprávného času a nevhodného místa. Trvalá svoboda je založena na realitě spravedlnosti—intelektu, vyspělosti, bratrství a rovnosti.
54:1.3 Svoboda se stává sebezničujícím prostředkem v kosmické existenci, když její motivace je neinteligentní, nevázaná a nekontrolovatelná. Opravdová svoboda silně souvisí s realitou a vždy respektuje sociální rovnost, vesmírné bratrství a božské povinnosti.
54:1.4 Svoboda se stává sebevražednou, když je vzdálena materiální spravedlnosti, intelektuální čestnosti, sociální snášenlivosti, morální povinnosti a duchovním hodnotám. Svoboda neexistuje odděleně od kosmické reality a existence každé osobnosti je úměrná jejím vztahům s božskostí.
54:1.5 Nevázaná svévolnost a neovládané sebevyjádření se rovná nespoutanému sobectví, vrcholu hříšnosti. Svoboda bez doprovodného a stále rostoucího zdolávání sebe sama je výplodem sobecké představy smrtelníka. Sobecky motivovaná svoboda je pojmovou iluzí, krutým omylem. Svévůle, maskovaná rouchem svobody je předzvěstí nejhlubšího otroctví.
54:1.6 Opravdová svoboda je společnicí ryzí sebeúcty; falešná svoboda je družkou samolibosti. Opravdová svoboda je plodem sebeovládání; falešná svoboda je založena na prosazování sebe sama. Sebeovládání vede k nesobecké službě jiným; samolibost spěje ke zneužívání jiných pro sobecké zveličení takového pomýleného jedince, který je připraven obětovat spravedlnost kvůli získání neoprávněné moci nad svými bližními.
54:1.7 Také moudrost je božská a zdravá jen tehdy, když je kosmická ve svém rozsahu a duchovní ve své motivaci.
54:1.8 Neexistuje větší chyba, než takový druh sebeklamu, který vede inteligentní bytosti k touze mít moc nad jinými bytostmi za účelem připravit tyto osoby o jejich přirozené svobody. Zlaté pravidlo lidské spravedlnosti protestuje proti každému takovému podvodu, nepoctivosti, sobectví a nespravedlnosti. Pouze opravdová a ryzí svoboda je slučitelná s vládou lásky a péčí soucitu.
54:1.9 Jak se odvažuje samolibý tvor neoprávněně porušovat práva svých bližních ve jménu osobní svobody, když Nejvyšší Vládcové vesmíru stojí v pozadí s uctivým respektem pro tato práva vůle a potenciály osobnosti! Žádná bytost, při prosazování své údajné osobní svobody, nemá právo připravit jiné bytosti o ty výsady bytí, poskytnuté Tvořiteli a plně respektované všemi jejich loajálními spolupracovníky, zástupci a podřízenými osobami.
54:1.10 Často evoluční člověk musí bojovat za své materiální svobody s tyrany a utlačovateli na světě hříchu a nespravedlnosti, nebo během ranných údobích rozvoje primitivních sfér, ale ne na morontiálních světech či na duchovních sférách. Válka je dědictvím raného evolučního člověka, ale na světech s normálně se rozvíjející civilizací je fyzický boj, jako metoda řešení rasových nedorozuměních, již dávno považována za ostudné selhání.
54:2.1 Bůh ztělesnil věčnou Havonu se Synem a s Duchem a od těch dob existuje věčný model spolupodílení—rovnoprávné účasti na tvoření. Tento vzor spolupodílení je hlavní předlohou pro každého z Božích Synů a Dcer, kteří odcházejí do prostoru, aby se tam pokusili časem napodobit věčnou dokonalost středního vesmíru.
54:2.2 Každý tvor každého vyvíjejícího se vesmíru, který se snaží konat Otcovu vůli, je předurčen stát se partnerem časo-prostorových Tvořitelů v tomto velkolepém dobrodružství dosáhnout empirické dokonalosti. Kdyby to tak nebylo, Otec by stěží obdaroval takové tvory tvořivou svobodnou vůlí a ani by v nich nepobýval, nevytvořil by s nimi skutečné partnerství prostřednictvím svého vlastního ducha.
54:2.3 Luciferovou pošetilostí byla snaha dosáhnout neuskutečnitelné, zkrátit čas v empirickém vesmíru. Luciferovo provinění bylo pokusem připravit každou osobnost v Satanii o její právo tvoření, nepřipustitelné omezení osobní a dobrovolné účasti v dlouhém evolučním úsilí dosáhnout statusu světla a života jak individuálního, tak i kolektivního. Svým jednáním tento bývalý Vládce vaší soustavy postavil dočasný záměr své vlastní vůle proti věčnému záměru Boží vůle, která je volně poskytována všem osobitým tvorům. Tímto způsobem Luciferova vzpoura hrozila v nejvyšší míře porušením svobodné volby vzestupných tvorů a bytostí, sloužících v soustavě Satania, hrozila navždy připravit každou z těchto bytostí o poutavou zkušenost přispět něčím osobním a výjimečným v pomalém vztyčování monumentu empirické moudrosti, který někdy v budoucnu bude představovat zdokonalenou soustavu Satania. Takto, Luciferův manifest, zamaskován v rouše svobody, se ukazuje v jasném světle jako obrovská hrozba odcizení osobní svobody a to v takové míře, která nastala pouze dvakrát v celé historii Nebadonu.
54:2.4 Stručně řečeno, co Bůh dal lidem a andělům, to by jim Lucifer vzal—a to je božské právo podílet se na vytváření svých vlastních osudů a osudu této lokální soustavy obydlených planet.
54:2.5 Žádná bytost v celém vesmíru nemá právo připravit jakoukoliv jinou bytost o opravdovou svobodu—právo milovat a být milován, výsadu ctít Boha a sloužit svým bližním.
54:3.1 Morální tvorové vlastní vůle evolučních světů se stále trápí nerozumnou myšlenkou: proč všemoudří Tvořitelé dovolí zlo a hřích. Oni nechápou, že jak to, tak i to druhé, jsou nezbytné proto, aby tvor byl opravdu svobodný. Svobodná vůle vyvíjejícího se člověka, nebo dokonalého anděla není pouhým filozofickým pojmem, symbolickým ideálem. Schopnost člověka zvolit dobro nebo zlo je vesmírnou realitou. Tato svoboda samostatné volby je darem Nejvyšších Vládců a ti nedovolí žádné bytosti či skupině bytostí připravit ani jednu osobnost v celém vesmíru o tuto božsky poskytnutou svobodu—ani nedovolí takovým pomýleným a nevědomým bytostem požívat takovou, chybně pojmenovanou, osobní svobodu.
54:3.2 I když vědomé a úmyslné ztotožnění se se zlem (hříchem) se rovná nebytí (zániku), mezi takovým osobním ztotožněním se s hříchem a výkonem trestu—automatickým důsledkem takového úmyslného přijetí zla—musí být vždy dostatečně dlouhá doba, potřebná pro posouzení vesmírného statusu takového jedince a se kterým budou plně souhlasit všechny příslušné vesmírné osobnosti a které bude spravedlivé a oprávněné, aby s tím souhlasil sám hříšník.
54:3.3 Ale, když takový vesmírný rebel proti realitě pravdy a milosrdnosti odmítne přijmout takové rozhodnutí a jestli ten viník si je vědom ve svém srdci toho, že jeho odsouzení je spravedlivé, ale odmítne učinit takové přiznání, potom musí být vykonání trestu odloženo v souladu s rozhodnutím Věčně Moudrých. A Věčně Moudří odmítnou zrušit jakoukoliv bytost, dokud nejsou všechny morální hodnoty a duchovní reality ztraceny; a to jak u zločince, tak i u všech spřízněných podpůrců a možných stoupenců.
54:4.1 Další problém, poněkud těžko vysvětlitelný v souhvězdí Norlatiadek, se týká důvodů proč bylo Luciferovi, Satanovi a odpadlickým princům dovoleno páchat zlo po tak dlouhou dobu, než byli zadrženi, internováni a souzeni.
54:4.2 Rodiče, kteří vychovali děti pochopí velmi dobře proč Michael, otec-Tvořitel, čekal dlouho než odsoudí a zničí své vlastní Syny. Ježíšův příběh o marnotratném synovi je vhodným příkladem toho, jak milující otec dokáže dlouho čekat na pokání chybujícího dítěte[2].
54:4.3 Samotný fakt toho, že zlo konající tvor si dokonce může zvolit dělat nepravost—páchat hřích—potvrzuje fakt svobodné vůle a plně ospravedlňuje jakkoliv dlouhou dobu odložení vykonání spravedlnosti za předpokladu, že prodloužená milost může vést k pokání a nápravě.
54:4.4 Většinu výsad, o které Lucifer usiloval, již měl; ostatní by získal v budoucnu. Všechny tyto cenné dary byly ztraceny, protože podlehl netrpělivosti a neodolal touze mít to všechno hned a dosáhnout toho navzdory všem povinnostem respektovat práva a výsady všech ostatních bytostí vesmíru vesmírů.
54:4.5 Je mnoho důvodů, o kterých my víme, proč Nejvyšší Vládcové ihned nezničili, nebo nezadrželi vůdce Luciferovy vzpoury. Nepochybně však existují ještě jiné a pravděpodobně lepší důvody, nám neznámé. Milosrdné rysy tohoto odkladu vykonání spravedlnosti byly poskytnuty osobně Michaelem Nebadonským. Kdyby nebylo náklonnosti tohoto otce-Tvořitele ke svým chybujícím Synům, nejvyšší spravedlnost supervesmíru by zasáhla okamžitě. Kdyby se taková událost, jako Luciferova vzpoura, stala v Nebadonu v době, kdy byl Michael inkarnovaný na Urantii, podněcovatelé takového zla by byli ihned a zcela zlikvidováni.
54:4.6 Nejvyšší spravedlnost může zasáhnout okamžitě, když není omezena božským milosrdenstvím. Ale milosrdné slitování nad dětmi času a prostoru vždy poskytne tento časový odklad, toto spásonosné mezidobí mezi setbou a sklizní. Jestli je zaseto dobro, toto mezidobí umožní prověření a upevnění charakteru; jestli je zaseto zlo, toto soucitné prodlení poskytne čas pro pokání a nápravu. Tento odklad rozhodnutí a vykonání rozsudku nad zločinci je vrozený v samé podstatě milosrdné péče v sedmi supervesmírech. Toto omezení spravedlnosti soucitem dokazuje, že Bůh je láska a že takový Bůh lásky vládne vesmírům a soucitně řídí osud a soud nad všemi svými dětmi[3].
54:4.7 Milosrdné odklady času nutně vycházejí ze svobodné vůle Tvořitelů. Z této metody, založené na trpělivosti při jednání s hříšnými rebely, pochází vesmírné dobro. Přestože je nepochybně pravda, že dobro nemůže vzejít ze zla toho, kdo zamýšlí a koná zlo, je rovněž pravda, že všechny věci (včetně zla, potenciálního i projeveného) společně působí pro dobro všech bytostí, které znají Boha, s láskou vykonávají jeho vůli a stoupají k Ráji v souladu s jeho věčným plánem a božským záměrem[4].
54:4.8 Ale tyto milosrdné odklady nejsou nekonečné. Nehledě na dlouhý odklad (tak, jak je čas měřen na Urantii) projednávání Luciferovy vzpoury, můžeme zaznamenat, že v době výkladu tohoto sdělení se konalo na Uverse první slyšení nevyřízeného případu Gabriel versus Lucifer a brzy poté byl vydán příkaz Věčně Moudrých k tomu, aby byl Satan internován na nápravný svět spolu s Luciferem. Tímto končí možnosti Satana navštěvovat kterýkoliv z odpadlických světů Satanie. Spravedlnost ve vesmíru, kde vládne soucit, může působit pomalu, ale spolehlivě.
54:5.1 Z mnoha mně známých důvodů proč Lucifer a jeho spoluviníci nebyli dříve zadrženi, nebo souzeni, mám dovoleno popsat jen ty následující:
54:5.2 1. Milosrdenství požaduje, aby každý provinilec měl dostatek času vyjádřit uváženě a zcela ochotně svůj postoj, týkající se jeho zlých myšlenek a hříšných činů.
54:5.3 2. Nejvyšší spravedlnost je řízena Otcovou láskou; proto spravedlnost nikdy nezničí to, co může zachránit milosrdenství. Čas pro přijetí spasení je poskytnut každému hříšníkovi.
54:5.4 3. Žádný milující otec nikdy nespěchá s potrestáním chybujícího člena své rodiny. Trpělivost se pozná pouze v čase.
54:5.5 4. I když hříšnost je vždy škodlivá pro rodinu, moudrost a láska nabádají čestné děti mít strpení se svým chybujícím bratrem v době, poskytnuté milujícím otcem, během které může hříšník uvidět nesprávnost svojí cesty a přijmout spasení.
54:5.6 5. Bez ohledu na Michaelův postoj k Luciferovi, nehledě na to, že je Luciferovým otcem-Tvořitelem, nebylo v moci Syna Tvořitele vykonat zkrácené řízení s odpadlým Vládcem Soustavy, protože neměl dokončenu svoji dráhu poskytování, čímž by získal neomezenou svrchovanost v Nebadonu.
54:5.7 6. Věčně Moudří by mohli okamžitě odstranit tyto rebely, ale oni málokdy vynesou rozsudek nad hříšníky bez úplného slyšení. V tomto případě odmítli změnit rozhodnutí Michaela.
54:5.8 7. Je zřejmé, že Imanuel poradil Michaelovi, aby byl povznesený nad rebely a umožnil vzpouře přirozený průběh, který ji přivede k vlastnímu zániku. A moudrost Věčně Jednotného je časovým odrazem společné moudrosti Rajské Trojice.
54:5.9 8. Věčně Věrní Edentie poradili Otcům Souhvězdích umožnit rebelům volný postup až do samého konce, aby veškeré sympatie s těmito hříšníky se rychleji vykořenily ze srdce každého současného a budoucího obyvatele Norlatiadeku—každého smrtelného, morontiálního či duchovního tvora.
54:5.10 9. Na Jerusemu osobní zástupce Nejvyššího Jednatele Orvontonu doporučil Gabrielovi dát dostatek možností každému živému tvoru dospět k uvážené volbě v otázkách, týkajících se Luciferovy Deklarace Svobody. Poté, když vyvstaly problémy vzpoury, mimořádný Rajský poradce Gabriela mu sdělil, že jestliže všem bytostem Norlatiadeku nebude dána taková dostatečná a svobodná možnost, potom bude Rajská karanténa uložena na všechny takové případné váhavé a nerozhodné tvory, rozšířena v zájmu sebeochrany na celé souhvězdí. Proto, aby Rajské dveře vzestupu zůstaly otevřeny bytostem Norlatiadeku, bylo nezbytné umožnit plné rozvinutí vzpoury a ujistit se o konečném postoji všech dotčených bytostí.
54:5.11 10. Ve svém třetím nezávislém prohlášení vydala Boží Pečovatelka příkaz nedělat nic, co by jen částečně vyléčilo, zbaběle potlačilo, nebo jinak zakrylo ohavnou podobu rebelů a vzpoury. Andělským armádám bylo přikázáno umožnit úplný a neomezený projev hříchu jako nejrychlejší metodu dosáhnout dokonalého a definitivního vyléčení epidemie zla a hříchu.
54:5.12 11. Na Jerusemu byla ustanovena nouzová komise bývalých smrtelníků, složená z Mocných Poslů, zdokonalených smrtelníků, kteří měli osobní zkušenosti, společně se svými kolegy, s podobnými situacemi. Oni upozornili Gabriela na to, že v případě použití autoritativních, nebo urychlených metod potlačení vzpoury, počet zbloudilých bytostí by byl přinejmenším trojnásobný. Celý sbor poradců Uversy se shodl na tom, aby doporučili Gabrielovi nechat vzpouře volný a přirozený průběh i za cenu toho, že bude zapotřebí milion let na odstranění důsledků.
54:5.13 12. Čas, také i ve vesmírném čase, je relativní: kdyby smrtelník Urantie s průměrnou délkou života spáchal zločin, který by uvrhl celý svět ve zmatek a kdyby byl zadržen, souzen a odsouzen ve dvou či třech dnech po spáchání zločinu, zdálo by se vám to dlouho? A to by bylo nejpřesnější srovnání s délkou života Lucifera i kdyby rozsouzení jeho případu, který nyní začalo, nebylo skončeno za sto tisíc let urantijského času. Relativní uplynutí času z pohledu Uversy, kde se případ řeší, by se mohlo vysvětlit tímto způsobem: zločin Lucifera byl postaven před soud za dvě a půl vteřiny po jeho spáchání. Z pohledu Ráje soudní řízení začalo současně se završením zločinu.
54:5.14 Existuje ještě stejný počet důvodů proč Luciferova vzpoura nebyla okamžitě a autoritativně potlačena, které by pro vás byly částečně pochopitelné, ale které mně není dovoleno popsat. Mohu vám sdělit, že na Uverse učíme čtyřicet osm důvodů pro umožnění zlu prodělat celou cestu svého vlastního morálního bankrotu a duchovního zániku. Nepochybuji o tom, že existuje zrovna tolik dalších důvodů, mně neznámých.
54:6.1 Ať jsou potíže, se kterými se evoluční smrtelníci mohou potkat ve svých snahách pochopit Luciferovu vzpouru, jakékoliv, všem přemýšlivým tvorům musí být jasné, že způsob zacházení s rebely je potvrzením božské lásky. Vypadá to, že láskyplný soucit k rebelům způsobil mnoha nevinným bytostem utrpení a soužení, ale všechny tyto zmatené osobnosti mohou s jistotou spoléhat na všemoudré Soudce, že o jejich osudech rozhodnou jak soucitně, tak i spravedlivě.
54:6.2 Ve všech stycích Syna Tvořitele a jeho Rajského Otce s inteligentními bytostmi panuje láska. Není možné pochopit mnohé aspekty postoje vesmírných vládců k rebelům a vzpouře—hříchu a hříšníkům—pokud si nepřipomeneme to, že Bůh-Otec předchází všem ostatním aspektům projevu Božstva ve všech vztazích božskosti k lidstvu.
54:6.3 Když milující otec velké rodiny se rozhodne projevit strpení nad jedním ze svých dětí, vinným ze spáchání těžkého hříchu, může se dobře stát, že soucitný postoj k tomuto chybujícímu dítěti způsobí přechodné strasti všem ostatním a mravným dětem. Takové důsledky jsou nevyhnutelné; takové nebezpečí je neoddělitelné od reálné situace, ve které je milující rodič a člen rodinné skupiny. Každý člen rodiny má prospěch z čestného chování každého jiného člena; taktéž, každý člen rodiny musí bezprostředně trpět v důsledku špatného chování každého dalšího člena. Rodiny, skupiny, národy, rasy, světy, soustavy, souhvězdí a vesmíry jsou společenstvím vztahů, založeném na individuálnosti; a proto každý člen kterékoliv takové skupiny, velké či malé, má prospěch z čestného chování, anebo trpí v důsledku nemorálního jednání, všech ostatních členů dané skupiny[5].
54:6.4 Ale jedna věc musí být vysvětlena: jestli jste nuceni trpět za těžký hřích některého člena vaší rodiny, nebo spoluobčana či smrtelníka jako jste vy, nebo také za vzpouru v soustavě nebo někde jinde—bez ohledu na to, co musíte vystát kvůli přečinům vašich společníků, druhů či vyšších osobností—můžete plně věřit věčnému slibu, že takové strasti jsou přechodným jevem. Žádný z těchto společenských důsledků nečestného chování ve skupině nemůže nikdy ohrozit vaše věčné vyhlídky, nebo ani v nejmenším vás připravit o vaše božské právo vzestupu do Ráje a dosáhnout Boha.
54:6.5 A kromě toho, existuje odškodnění za tyto těžkosti, zdržení a zklamání, které vždy doprovázejí hřích vzpoury. Z mnoha cenných dopadů Luciferovy vzpoury, o kterých se můžu zmínit, upozorním pouze na povýšený status těch vzestupných smrtelníků, obyvatel Jerusemu, kteří tím, že odolali nástrahám hříchu, se stali kandidáty na členství ve sboru Mocných Poslů, mého vlastního řádu. Každá bytost, která obstála při zkoušce v této těžké situaci, proto okamžitě postoupí ve svém administrativním postavení a povýší svoji duchovní hodnotu.
54:6.6 Z počátku se Luciferův převrat jevil naprostou katastrofou pro soustavu a vesmír. Postupně se začaly ukazovat přínosy. Po uplynutí dvaceti pěti tisíc let času soustavy (dvacet tisíc let času Urantie) začali Melkísedekové učit, že přínos vyplývající z Luciferovy pošetilosti vyrovnal způsobené zlo. Celkový stav zla se v tu dobu téměř ustálil s tím, že i nadále narůstal pouze na některých izolovaných světech, zatímco prospěšné dopady přibývaly a šířily se celým vesmírem a supervesmírem, dokonce až do Havony. V současné době Melkísedekové učí, že prospěšný přínos vzpoury v Satanii je tisíckrát větší než souhrn všeho zla.
54:6.7 Ale takové neobvyklé a blahodárné plody špatnosti mohly být pouze dosaženy moudrým, božským a soucitným postojem všech Luciferových nadřízených, počínaje od Otců Souhvězdí na Edentii až k Vesmírnému Otci v Ráji. S plynutím času se dobro, vyplynuvší z Luciferovy pošetilosti, rozšířilo; a protože na trest čekající zlo se celkem naplno rozvinulo v poměrně krátkém čase, je zřejmé, že všemoudří a prozíraví vesmírní vládcové určitě prodlouží čas, během kterého se budou sklízet stále více blahodárnější výsledky. Bez ohledu na mnoho dalších důvodů pro odkládání zadržení a odsouzení rebelů Satanie, již tento jediný prospěch je dostatečný pro vysvětlení toho, proč tito hříšníci nebyli internováni dříve a proč nebyli souzeni a zničeni.
54:6.8 Krátkozraké a časem omezené mysli smrtelníků by neměly spěchat s kritikou odkladů prozíravých a všemoudrých správců vesmírných záležitostí.
54:6.9 Jeden z omylů lidského myšlení, týkající se těchto problémů, spočívá v představě, že všichni evoluční smrtelníci na vyvíjející se planetě by si zvolili cestu do Ráje, kdyby hřích nezatratil jejich svět. Schopnost odmítnout věčný život nepochází z doby Luciferovy vzpoury. Smrtelný člověk měl vždy dar svobodné volby vzhledem k cestě do Ráje.
54:6.10 S mírou získaných zkušeností s věčným životem budete rozšiřovat vaše pojmy o vesmíru a zvětšovat váš obzor smyslů a hodnot; a tak budete schopni lépe pochopit, proč takovým bytostem jako Lucifer a Satan je dovoleno pokračovat ve vzpouře. Ale také lépe porozumíte tomu, jak z takového časově omezeného zla může nakonec vzejít (třebaže ne ihned) dobro. Po dosažení Ráje budete vskutku osvíceni a potěšeni při sledování diskusí serafských filozofů a jejich vysvětlení těchto vážných problémů uspořádání vesmíru. Ale já pochybuji, jestli i potom budete plně uspokojeni ve svých myslích. Alespoň já jsem nebyl, když jsem dosáhl vrcholu vesmírné filozofie. Já jsem plně nepochopil tyto složité problémy až do doby, kdy jsem byl přidělen do správní služby v supervesmíru, kde jsem skrze opravdovou zkušenost získal dostatečnou koncepční schopnost pro pochopení takových mnohostranných problémů kosmické spravedlnosti a duchovní filozofie. S mírou vašeho postupu k Ráji budete stále více zjišťovat, že mnoho problematických rysů vesmírného řízení je možno pochopit pouze po nabytí zvýšené empirické způsobilosti a dosažení rozšířeného duchovního vhledu. Kosmická moudrost je nezbytná pro chápání kosmických situací.
54:6.11 [Představeno Mocným Poslem, který prodělal empirickou cestu do věčného života v době první vzpoury v soustavě ve vesmírech času, nyní přiděleným k supervesmírné vládě Orvontonu a jednajícím v této záležitosti na žádost Gabriela Salvingtonského.]