1 Bych jazyky lidskými mluvil i andelskými, a lásky kdybych nemel, ucinen jsem jako med zvucící anebo zvonec znející. [1] [2] [3]
2 A bycht mel proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umení došel, a kdybych mel tak velikou víru, že bych hory prenášel, lásky pak kdybych nemel, nic nejsem. [4]
3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svuj, a bych vydal telo své k spálení, a lásky bych jen nemel, nic mi to neprospívá.
4 Láska trpelivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetecná, nenadýmá se.
5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých vecí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravde.
7 Všecko snáší, všemu verí, všeho se nadeje, všeho trpelive ceká.
8 Láska nikdy nevypadá, ackoli proroctví prestanou, i jazykové utichnou, i ucení v nic prijde.
9 Z cástky zajisté poznáváme a z cástky prorokujeme.
10 Ale jakžt by prišlo dokonalé, tehdyt to, což jest z cástky, vyhlazeno bude.
11 Dokudž jsem byl díte, mluvil jsem jako díte, myslil jsem jako díte, smýšlel jsem jako díte, ale když jsem ucinen muž, opustil jsem detinské veci. [5]
12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tvárí v tvár. Nyní poznávám z cástky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdaren budu. [6]
13 Nyní pak zustává víra, nadeje, láska, to tré, ale nejvetší z nich jestit láska. [7]