1 Známot vám pak ciním, bratrí, evangelium, kteréž jsem zvestoval vám, kteréž jste i prijali, v nemž i stojíte,
2 Skrze kteréž i spasení bérete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, lec byste nadarmo uverili.
3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umrel za hríchy naše podle Písem, [1]
4 A že jest pohrben a že vstal z mrtvých tretího dne podle Písem.
5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. [2] [3]
6 Potom vidín více než od peti set bratrí spolu, z nichžto mnozí ješte živi jsou až dosavad, a nekterí již zesnuli. [4]
7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolu. [5] [6]
8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochudceti, ukázal se i mne.
9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolu, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží. [7]
10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mne ucinená daremná nebyla, ale hojneji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uverili. [8]
12 Ponevadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž nekterí mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? [9]
13 Nebo není-lit z mrtvých vstání, anižt jest Kristus z mrtvých vstal.
14 A nevstal-lit jest z mrtvých Kristus, tedyt jest daremné kázaní naše, a daremnát jest i víra vaše.
15 A byli bychom nalezeni i kriví svedkové Boží; nebo vydali jsme svedectví o Bohu, že vzkrísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkrísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
16 Nebo jestližet mrtví z mrtvých nevstávají, anižt jest Kristus vstal.
17 A nevstal-lit jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ješte jste v hríších vašich.
18 A takt i ti, kteríž zesnuli v Kristu, zahynuli.
19 Jestližet pak v tomto živote toliko nadeji máme v Kristu, nejbídnejší jsme ze všech lidí.
20 Ale vstalt jest z mrtvých Kristus, prvotiny tech, jenž zesnuli.
21 Nebo ponevadž skrze cloveka smrt, také i skrze cloveka vzkríšení z mrtvých.
22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
23 Ale jeden každý v svém porádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteríž jsou Kristovi, v príští jeho.
24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
25 Nebo musít to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech neprátel pod nohy jeho.
26 Nejposlednejší pak neprítel zahlazen bude smrt.
27 Nebo všecky veci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky veci poddány jsou jemu, zjevnét jest, že krome toho, kterýž jemu poddal všecko.
28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Buh všecko ve všech. [10]
29 Sic jinak co ciní ti, kteríž se krtí za mrtvé? Nevstávají-lit mrtví z mrtvých, i proc se krtí za mrtvé?
30 Proc i my nebezpecenství trpíme každé hodiny?
31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
32 Jestližet jsem obycejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospeje, nevstanou-lit mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemreme.
33 Nedejte se svoditi. Porušujít dobré obyceje zlá rozmlouvání.
34 Procitte k konání spravedlnosti, a nehrešte. Nebo nekterí ješte neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
35 Ale rekne nekdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém tele prijdou? [11]
36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, lec umre.
37 A což rozsíváš, ne to telo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
38 Buh pak dává jemu telo, jakž rácí, a jednomu každému z tech semen jeho vlastní telo.
39 Ne každé telo jest jednostejné telo, ale jiné zajisté telo lidské, jiné telo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptací.
40 A jsou tela nebeská, a jsou tela zemská, ale jinát jest sláva nebeských, a jiná zemských,
41 Jiná sláva slunce, a jiná mesíce, a jiná sláva hvezd; nebo hvezda od hvezdy delí se v sláve.
42 Tak i vzkríšení z mrtvých. Rozsívá se telo porušitelné, vstane neporušitelné; [12] [13]
43 Rozsívá se neslicné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
44 Rozsívá se telo telesné, vstane telo duchovní. Jest telo telesné, jest také i duchovní telo. [14]
45 Takt i psáno jest: Ucinen jest první clovek Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího. [15] [16]
46 Však ne nejprve duchovní, ale telesné, potom pak duchovní.
47 První clovek byl z zeme zemský, druhý clovek jest sám Pán s nebe.
48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takt poneseme obraz i nebeského.
50 Totot pak pravím, bratrí: Že telo a krev království Božího dedictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dedicne obdrží.
51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni promeneni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
52 Nebot zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my promeneni budeme.
53 Musí zajisté toto porušitelné telo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
54 A když porušitelné toto telo oblece neporušitelnost, a smrtelné toto oblece nesmrtelnost, tehdy se naplní rec, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítezství.
55 Kde jest, ó smrti, osten tvuj? Kde jest, ó peklo, vítezství tvé?
56 Osten pak smrti jestit hrích, a moc hrícha jest Zákon.
57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítezství skrze Pána našeho Jezukrista.
58 Protož, bratrí moji milí, stálí budte a nepohnutelní, rozhojnujíce se v díle Páne vždycky, vedouce, že práce vaše není daremná v Pánu. [17]