1 Protož složíce zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání,
2 Jakožto nyní zrozená nemluvnátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi budte, abyste jím rostli, [1]
3 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.
4 K kterémužto pristupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému,
5 I vy, jakožto kamení živé, vzdelávejte se v dum duchovní, knežstvo svaté, k obetování duchovních obetí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.
6 A protož praví Písmo: Aj, zakládámt na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli verí, nikoli nebude zahanben.
7 Vám tedy verícím jest drahý, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli ti, jenž staveli, tent jest ucinen v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení,
8 Totiž tem, jenž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k cemuž i odloženi jsou.
9 Ale vy jste rod vyvolený, královské knežstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvestovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v predivné svetlo své. [2]
10 Kteríž jste nekdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteríž jste nekdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.
11 Nejmilejší, prosímt vás, abyste jakožto príchozí a pohostinní zdržovali se od telesných žádostí, kteréž ryterují proti duši,
12 Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zlocincum, dobré skutky vaše spatrujíce, velebili Boha v den navštívení.
13 Poddáni tedy budte všelikému lidskému zrízení pro Pána, budto králi, jako nejvyššímu, [3]
14 Budto vladarum, jako od neho poslaným, ku pomste zle cinících a k chvále dobre cinících.
15 Nebo tak jest vule Boží, abyste dobre ciníce, zacpali ústa nemoudrých lidí z neznámosti vám utrhajících. [4]
16 Budtež jako svobodní, však ne jako zastrení majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží.
17 Všecky ctete, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v uctivosti mejte. [5]
18 Služebníci poddáni budte ve vší bázni pánum, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým.
19 Neb tot jest milé, jestliže kdo pro svedomí Boží snáší zámutky, trpe bez viny.
20 Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hrešíce? Ale jestliže dobre ciníce, a bez viny trpíce, snášíte, tot jest milé pred Bohem.
21 Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpel za nás, nám pozustaviv príklad, abychom následovali šlépejí jeho. [6]
22 Kterýž hríchu neucinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho.
23 Kterýžto, když mu zlorecili, nezlorecil zase; trpev, nehrozil, ale poroucel krivdy tomu, jenž spravedlive soudí. [7]
24 Kterýžto hríchy naše na svém tele sám vnesl na drevo, abychom hríchum zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.
25 Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýri a biskupu duší vašich.