1 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského prebývání stánek zboren, stavení od Boha máme, príbytek ne rukou udelaný, vecný v nebesích. [6]
2 Procež i v tomto stánku vzdycháme, v príbytek náš, kterýž jest s nebe, obleceni býti žádajíce,
3 Jestliže však oblecení a ne nazí nalezeni budeme.
4 Nebo kteríž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, ponevadž bychom nechteli svleceni býti, ale priodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.
5 Ten pak, kdož nás tak k tomu zpusobil, Buht jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého.
6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vedouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto tele, vzdáleni jsme ode Pána,
7 (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze videní tvári Páne,) [4]
8 Doufanlivét pak mysli jsme, a oblibujeme radeji vyjíti z tela a prijíti ku Pánu.
9 Protož i usilujeme bud v tele pohostinu jsouce, budto z tela se berouce, jemu se líbiti.
10 Všickni my zajisté ukázati se musíme pred soudnou stolicí Kristovou, aby prijal jeden každý odplatu za to, což skrze telo pusobil, podle toho, jakž práce cí byla, budto v dobrém, nebo ve zlém.
11 Protož znajíce tu hruzu Páne, lidem k víre sloužíme, Bohut pak známi jsme. A nadejit mám, že i svedomí vašemu známi jsme.
12 Nebot ne sami sebe opet vám chválíme, ale prícinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to meli proti tem, kteríž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.
13 Nebo budto že nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; bud že jsme rozumní, vám rozumní jsme.
14 Láska zajisté Kristova víže nás,
15 Jakožto ty, kteríž tak soudíme, že ponevadž jeden za všecky umrel, tedyt všickni zemreli, a že za všecky umrel, aby ti, kteríž živi jsou, již ne sami sobe živi byli, ale tomu, kterýž za ne umrel i z mrtvých vstal.
16 A tak my již od toho casu žádného neznáme podle tela. A ackoli jsme poznali Krista podle tela, ale nyní již více neznáme.
17 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvorení jest. Staré veci pominuly, aj, nové všecko ucineno jest. [1] [2]
18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smíril nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smírení tohoto. [7]
19 Nebo Buh byl v Kristu, smíruje svet s sebou, nepocítaje jim hríchu jejich, a složil v nás to slovo smírení. [5]
20 Protož my na místo Krista poselství dejeme; a jako by Buh skrze nás žádal vás, prosíme na míste Kristove, smirte se s Bohem. [3]
21 Nebo toho, kterýž hríchu nepoznal, za nás ucinil hríchem, abychom my ucineni byli spravedlností Boží v nem. [8]