1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, ocištujmež se od všeliké poskvrny tela i ducha, konajíce posvecení naše v bázni Boží. [1]
2 Prijmetež nás. Žádnémut jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
3 Nepravím toho ku potupe vaší, ponevadž jsem napred povedel, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemríti i spolu živi býti.
4 Mnohét jsem k vám duvernosti, mnohot se vámi chlubím; naplnen jsem potešením, a rozhojnujit se v radosti ve všelikém soužení našem.
5 Nebo i když jsme byli prišli do Macedonie, žádného odpocinutí nemelo telo naše, ale ve všem souženi jsme byli; meli jsme zevnitr boje, vnitr strachy.
6 Ale ten, jenž teší ponížené, potešil nás, Buh, skrze Tituv príchod.
7 A netoliko príchodem jeho, ale také i potešením tím, kteréž on mel z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mne horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
8 A ackoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ac jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ackoli na cas, zarmoutil vás.
9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škode neprišli skrze nás.
10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení pusobí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek sveta zpusobuje smrt.
11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás zpusobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hnevu, nýbrž bázen, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té príhode.
12 A ac psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se krivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás pred oblicejem Božím.
13 Protož potešenit jsme z potešení vašeho. Ale mnohem hojneji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poocerstven jest duch jeho ode všech vás,
14 A že chlubil-li jsem se v cem vámi pred ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravde, tak i chlouba naše, kteráž byla pred Titem, pravá jest shledána.
15 A hojneji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem prijali.
16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.