1 Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,
2 (Nebot praví Buh: V cas príhodný uslyšel jsem te a v den spasení spomohl jsem tobe. Aj, nynít jest cas príhodný, aj, nyní dnové spasení.)
3 Žádného v nicemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše; [3]
4 Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpelivosti, v utišteních, v nedostatcích, v úzkostech,
5 V ranách, v žalárích, v nepokojích, v pracech, v bdení, v postech,
6 V cistote, v umení, v dlouhocekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,
7 V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odení spravedlnosti, napravo i nalevo,
8 Skrze slávu i pohanení, skrze zlou i dobrou povest, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,
9 Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,
10 Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi vecmi vládnouce.
11 Ústa naše otevrína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšíreno jest.
12 Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.
13 O takovéžt odplaty žádám od vás, jakožto synum pravím: Rozširte se i vy.
14 A netáhnete jha s neverícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování svetla s temnostmi?
15 A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl verícímu s neverícím?
16 A jaké spolcení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož povedel Buh: Že prebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. [1]
17 A protož vyjdetež z prostredku jejich a oddelte se od nich, praví Pán; a necistého se nedotýkejte, a já prijmu vás.
18 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí. [2]