1 A pri tom casu dal se v to Herodes král, aby sužoval nekteré z církve. [1]
2 I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mecem.
3 A vida, že se to líbilo Židum, umínil jíti i Petra. (A byli dnové presnic.)
4 Kteréhož jav, do žaláre vsadil, poruciv jej šestnácti žoldnérum k ostríhání, chteje po velikonoci vyvésti jej lidu.
5 I byl Petr ostríhán v žalári, modlitba pak ustavicná k Bohu dála se za nej od církve.
6 A když jej již vyvésti mel Herodes, té noci spal Petr mezi dvema žoldnéri, svázán jsa dvema retezy, a strážní prede dvermi ostríhali žaláre.
7 A aj, andel Páne postavil se, a svetlo se zastkvelo v žalári; a uderiv Petra v bok, zbudil ho, rka: Vstan rychle. I spadli retezové s rukou jeho. [2]
8 Tedy rekl andel k nemu: Opaš se a podvaž obuv svou. To když ucinil, rekl jemu: Odej se pláštem svým, a pojd za mnou.
9 I vyšed, bral se za ním, a nevedel, by to pravé bylo, co se dálo skrze andela, ale domníval se, že by videní videl.
10 A prošedše skrze první i druhou stráž, prišli k bráne železné, kteráž vede do mesta, a ta se jim hned sama otevrela. A všedše skrze ni, prešli ulici jednu, a hned odšel andel od neho.
11 Tedy Petr prišed sám k sobe, rekl: Nyní práve vím, že poslal Pán andela svého, a vytrhl mne z ruky Herodesovy, a ze všeho ocekávání lidu Židovského.
12 A pováživ toho, šel k domu Marie, matky Janovy, kterýž príjmí mel Marek, kdež se jich bylo mnoho sešlo, a modlili se.
13 A když Petr potloukl na dvere, vyšla devecka, aby poslechla, jménem Ródé.
14 A poznavši hlas Petruv, pro radost neotevrela dverí, ale vbehši, zvestovala, že Petr stojí u dverí.
15 A oni rekli jí: I co blázníš? Ona pak potvrzovala, že tak jest. Tedy oni rekli: Andel jeho jest.
16 Ale Petr predce tloukl. A otevrevše dvere, uzreli jej, i ulekli se.
17 A pokynuv na ne rukou, aby mlceli, vypravoval jim, kterak jest jej Pán vyvedl z žaláre, a potom rekl: Poveztež to Jakubovi a bratrím. A vyšed, bral se na jiné místo.
18 A když byl den, stal se rozbroj nemalý mezi žoldnéri o to, co se stalo pri Petrovi.
19 Herodes pak ptaje se na nej, a nenalezna, vytazovav se na strážných, kázal je pryc vésti; a odebrav se z Judstva do Cesaree, prebýval tam.
20 A v ten cas Herodes rozzlobil se proti Tyrským a Sidonským. Kterížto jednomyslne prišli k nemu, a namluvivše sobe Blasta, predního komorníka královského, žádali za pokoj, protože jejich krajiny potravu mely z zemí královských.
21 V uložený pak den Herodes, obleka se v královské roucho, a posadiv se na soudné stolici, ucinil k nim rec.
22 I zvolal lid, rka: Boží jest toto hlas, a ne lidský.
23 A ihned ranil jej andel Páne, protože nevzdal slávy Bohu; a rozlez se cervy, umrel.
24 A slovo Páne rostlo a rozmáhalo se.
25 Barnabáš pak a Saul navrátili se z Jeruzaléma, vykonavše službu, pojavše s sebou i Jana, kterýž príjmí mel Marek.