1 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a ucitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž mel príjmí Cerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul.
2 A když oni služby Páne konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddelte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.
3 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ne ruce, propustili je.
4 A oni posláni jsouce od Ducha svatého, prišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.
5 A prišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a meli s sebou i Jana k službe.
6 A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos carodejníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus,
7 Kterýž byl u znamenitého vladare Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží.
8 Ale protivil se jim Elymas, totiž carodejník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladare od víry.
9 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplnen jsa Duchem svatým, pilne pohledev na nej,
10 Rekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu dábluv, a nepríteli vší spravedlnosti, což neprestaneš prevraceti cest Páne prímých?
11 A aj, nyní ruka Páne nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do casu. A pojednou pripadla na nej mrákota a tma, a jda vukol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
12 Tehdy vladar uzrev, co se stalo, uveril, dive se ucení Páne.
13 A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteríž s ním byli, prišli do mesta Pergen v krajine Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.
14 Oni pak šedše z Pergen, prišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se.
15 A když bylo po ctení Zákona a Proroku, poslali k nim knížata školy té rkouce: Muži bratrí, máte-li úmysl jaké napomenutí uciniti k lidu, mluvte.
16 Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlceli, pokynuv, rekl: Muži Izraelští, a kteríž se bojíte Boha, slyšte.
17 Buh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.
18 A za cas ctyridceti let snášel jejich obyceje na poušti.
19 A zahladiv sedm národu v zemi Kanán, rozdelil losem mezi ne zemi jejich.
20 A potom, témer za ctyri sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.
21 A vtom žádali za krále, i dal jim Buh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za ctyridceti let.
22 A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svedectví dávaje, rekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude ciniti všecku vuli mou.
23 Z jehožto semene Buh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše,
24 Pred jehožto príštím kázal Jan krest pokání všemu lidu Izraelskému. [1]
25 A když Jan dokonával beh svuj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, prijdet po mne tak dustojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho.
26 Muži bratrí, synové rodu Abrahamova, a kteríž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. [2] [3]
27 Nebo ti, kteríž prebývají v Jeruzaléme, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteríž se na každou sobotu ctou, naplnili.
28 A nižádné viny hodné smrti na nem nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili.
29 A když dokonali všecko, což o nem psáno bylo, složen jsa s dreva, do hrobu jest položen.
30 Buh pak vzkrísil jej z mrtvých.
31 Kterýžto vidín jest po mnohé dni od tech, jenž spolu s ním byli prišli z Galilee do Jeruzaléma, kterížto jsou svedkové jeho k lidu.
32 A my vám zvestujeme to zaslíbení, které se stalo otcum, že jest je již Buh naplnil nám synum jejich, vzkrísiv Ježíše;
33 Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn muj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. [4]
34 A že jej z mrtvých vzkrísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom rekl: Dám vám svaté veci Davidovy verné.
35 Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému videti porušení.
36 David zajisté za svého veku poslouživ vuli Boží, usnul, a priložen jest k otcum svým, a videl porušení,
37 Ale ten, kteréhož Buh vzkrísil, nevidel porušení.
38 Protož známo vám bud, muži bratrí, že skrze toho zvestuje se vám odpuštení hríchu,
39 A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšuv ospravedlneni býti, skrze tohoto každý, kdož verí, bývá ospravedlnen. [5]
40 Protož vizte, at na vás neprijde to, což jest v Prorocích povedíno:
41 Vizte potupníci, a podivte se, a na nic prijdte; nebo já dílo delám za dnu vašich, dílo to, o kterémž vy neuveríte, kdyby je vám kdo vypravoval.
42 A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova.
43 A když bylo rozpušteno shromáždení, šlo mnoho Židu a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kterížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. [6]
44 V druhou pak sobotu témer všecko mesto sešlo se k slyšení slova Božího.
45 A Židé vidouce zástupy, naplneni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
46 Tedy svobodne Pavel a Barnabáš rekli: Vámt jest melo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale ponevadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte vecného života, aj, obracíme se ku pohanum. [7]
47 Nebot jest nám tak prikázal Pán, rka: Položil jsem tebe svetlo pohanum, tak abys ty byl spasení až do koncin zeme. [8]
48 A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páne; a uverili všickni, což jich koli bylo predzrízeno k životu vecnému.
49 I rozhlašovalo se slovo Páne po vší krajine.
50 Tedy Židé zbourili ženy nábožné a poctivé a prední meštany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z koncin svých.
51 A oni vyrazivše prach z noh svých na ne, prišli do Ikonie.
52 Ucedlníci pak naplneni byli radostí a Duchem svatým.