1 I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uverilo i Židu i Reku veliké množství.
2 Ale kteríž z Židu nepovolní byli, ti zbourili a zdráždili mysli pohanu proti bratrím.
3 I byli tu za dlouhý cas, smele a svobodne mluvíce v Pánu, kterýž svedectví vydával slovu milosti své, a pusobil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich. [1]
4 I rozdelilo se množství mesta, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly.
5 A když se oborili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali,
6 Oni srozumevše tomu, utekli do mest Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,
7 A tu kázali evangelium.
8 Muž pak nejaký v Lystre, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.
9 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohledev nan, a vida, an verí, že uzdraven bude,
10 Rekl velikým hlasem: Postav se príme na nohách svých. I zchopil se a chodil.
11 Zástupové pak videvše, co ucinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky rkouce: Bohové pripodobnivše se lidem, sstoupili k nám.
12 I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.
13 Tedy knez Jupitera, modly té, kteráž byla pred mestem jejich, privedl býky a prinesl vence pred bránu, a chtel s lidem obeti obetovati.
14 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukne své, vybehli k zástupum, kricíce,
15 A rkouce: Muži, což to ciníte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteríž vás napomínáme, abyste se obrátili od techto marností k Bohu živému, kterýž ucinil nebe i zemi, i more, i všecko, což v nich jest. [2]
16 Kterýžto za predešlých veku všech pohanu nechával, aby chodili po cestách svých,
17 Ackoli proto nenechal sebe bez osvedcení, dobre cine, dávaje nám s nebe déšt a casy úrodné, naplnuje pokrmem a potešením srdce naše. [3]
18 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobetovali.
19 A vtom prišli od Antiochie a Ikonie nejací Židé, kterížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej pred mesto, domnívajíce se, že umrel.
20 A když jej obstoupili ucedlníci, vstal a všel do mesta, a nazejtrí odšel s Barnabášem do Derben.
21 A kázavše evangelium mestu tomu, a ucedlníku mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,
22 Potvrzujíce duší ucedlníku, a napomínajíce jich, aby trvali u víre, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího. [4] [5]
23 A zrídivše jim, podle daných hlasu, starší po církvech, a modlivše se s postem, porucili je Pánu, v kteréhož jsou uverili.
24 A prošedše Pisidii, prišli do Pamfylie,
25 A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do mesta Attalie.
26 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poruceni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali.
27 A když tam prišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké veci Buh skrze ne ucinil a že otevrel pohanum dvere víry. [6]
28 I byli tu za dlouhý cas s ucedlníky.