1 Když pak prestala ta bourka, povolav Pavel ucedlníku a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.
2 A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim uciniv mnohými recmi, prišel do zeme Recké,
3 V kteréžto pobyv za tri mesíce, (kdežto Židé ucinili jemu zálohy,) když se mel plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus. [1]
5 Ti všickni šedše napred, dockali nás v Troade.
6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a prišli jsme k nim do Troady v peti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
7 Tedy první den po sobote, když se ucedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtrí jíti pryc, i prodlil recí až do pulnoci.
8 A bylo mnoho svetel tu na té síni, kdež byli shromáždeni.
9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sede na okne, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spe, spadl s tretího ponebí dolu, a vzat jest mrtvý.
10 I sstoupiv dolu Pavel, zpolehl na nej, a objav jej, rekl: Nermuttež se, však duše jeho v nem jest.
11 A vstoupiv zase na sín, lámal chléb a jedl, a kázání jim uciniv dlouho až do svitání, tak odšel pryc.
12 I privedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potešeni.
13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobe vzíti Pavla; neb jest byl tak porucil, maje sám jíti po zemi.
14 A když se k nám pripojil v Asson, vzavše jej, prijeli jsme do Mitylénu.
15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a tretího dne pristavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtrí prišli jsme do Milétu.
16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzaléme.
17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobe starších církve.
18 Kterížto když prišli k nemu, rekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto prišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten cas s vámi byl,
19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne pricházela z úkladu Židovských.
20 Kterak jsem nicehož nepominul, což by vám užitecného bylo, abych vám toho neoznámil, ale ucil jsem vás vubec zjevne i po domích,
21 Svedectví vydávaje i Židum i Rekum o pokání k Bohu a o víre v Pána našeho Ježíše Krista.
22 A aj, nyní já sevrín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, neveda, co mi se v nem má státi,
23 Než že Duch svatý po mestech, kudyž jsem šel, osvedcuje mi, prave, že vezení a soužení mne ocekávají.
24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych beh svuj s radostí vykonal a prisluhování, kteréž jsem prijal od Pána Ježíše, k osvedcování evangelium milosti Boží. [2]
25 A aj, já nyní vím, že již více neuzríte tvári mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
26 Protož osvedcujit vám dnešní den, žet jsem cist od krve všech.
27 Nebt jsem neobmeškal zvestovati vám všeliké rady Boží.
28 Budtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v nemžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobe dobyl svou vlastní krví. [3]
29 Nebo já to jistotne vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteríž nebudou odpoušteti stádu.
30 A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti prevrácené veci, aby obrátili ucedlníky po sobe.
31 Protož bdete, v pameti majíce, že jsem po tri léta neprestával dnem i nocí s plácem napomínati jednoho každého z vás.
32 A již nyní, bratrí, poroucím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdelati vás, a dáti vám dedictví mezi všemi posvecenými. [4]
33 Stríbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
34 Nýbrž sami víte, že toho, cehož mi kdy potrebí bylo, i tem, kteríž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebt on rekl: Blahoslaveneji jest dáti nežli bráti. [5]
36 A to povedev, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.
37 I stal se plác veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej, [6]
38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž rekl, že by již více nemeli tvári jeho videti. I provodili jej až k lodí.