1 Když jsme se pak plavili, rozloucivše se s nimi, prímým behem prijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
2 I nalezše tu lodí, kteráž mela plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
3 A když se nám pocal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé strane, plavili jsme se do Syrie, a priplavili jsme se do Týru; nebo tu meli složiti náklad z lodí.
4 A nalezše tu ucedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kterížto pravili Pavlovi skrze Ducha svatého, aby nechodil do Jeruzaléma.
5 A když jsme my vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryc, a sprovodili nás všickni s ženami i s detmi až za mesto. A poklekše na kolena na brehu, pomodlili jsme se.
6 A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domu.
7 My pak preplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše tu bratrí, pobyli jsme u nich jeden den.
8 A nazejtrí vyšedše Pavel a my, jenž jsme s ním byli, prišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty, (kterýž byl jeden z onech sedmi,) pobyli jsme u neho.
9 A ten mel ctyri dcery panny, prorokyne.
10 A když jsme tu pobyli za drahne dní, prišel prorok nejaký z Judstva, jménem Agabus.
11 Ten když k nám prišel, vzal pás Pavluv, a svázav sobe ruce i nohy, rekl: Totot praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak sváží Židé v Jeruzaléme a vydadí v ruce pohanum.
12 A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme ho i my i ti, kteríž byli v tom míste, aby nechodil do Jeruzaléma.
13 Tedy odpovedel Pavel: I co ciníte, placíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umríti hotov jsem v Jeruzaléme pro jméno Pána Ježíše.
14 A když nechtel povoliti, dali jsme tomu pokoj, rkouce: Stan se vule Páne.
15 Po tech pak dnech pripravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
16 A šli s námi i ucedlníci nekterí z Cesaree, vedouce s sebou nejakého Mnázona z Cypru, starého ucedlníka, u nehož bychom hospodu meli.
17 A když jsme prišli do Jeruzaléma, vdecne nás prijali bratrí.
18 Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
19 Jichžto pozdraviv, vypravoval jim všecko, což Buh skrze službu jeho cinil mezi pohany. [1]
20 A oni slyšavše to, velebili Pána, a rekli jemu: Vidíš, bratre, kterak jest mnoho tisícu Židu verících, a ti všickni jsou horliví milovníci Zákona.
21 Ale o tobet mají zprávu, že bys ty vedl od Zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteríž jsou mezi pohany, prave, že nemají obrezovati synu svých, ani zachovávati obyceju Zákona.
22 Což tedy ciniti? Musít zajisté shromáždeno býti všecko množství, nebot uslyší o tobe, že jsi prišel.
23 Uciniž tedy toto, cožt povíme: Mámet tu ctyri muže, kteríž mají slib na sobe.
24 Ty prijma k sobe, posvet se s nimi, i náklad ucin s nimi, aby oholili hlavy své. A takt zvedí všickni, že to, což slyšeli o tobe, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostríhaje Zákona.
25 Z strany pak tech, kteríž z pohanu uverili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto niceho nešetrili, toliko aby se varovali modlám obetovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
26 Tedy Pavel, prijav k sobe ty muže, na druhý den posvetiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnení dní toho posvecení, až i obetována jest obet za jednoho každého z nich.
27 A když se vyplniti melo dní sedm, Židé nekterí z Azie, uzrevše jej v chráme, zbourili všecken lid a vztáhli nan ruce,
28 Kricíce: Muži Izraelští, pomozte! Totot jest ten clovek, kterýž proti lidu i Zákonu i místu tomuto všecky všudy ucí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poskvrnil svatého tohoto místa.
29 Nebo byli videli prve Trofima Efezského s ním v meste, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.
30 Takž se zbourilo všecko mesto, a sbehli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavríny jsou dvere.
31 A když jej chteli zamordovati, povedíno hejtmanu vojska, že se bourí všecken Jeruzalém.
32 Kterýžto hned pojav s sebou žoldnére a setníky, pribehl na ne. A oni uzrevše hejtmana a žoldnére, prestali bíti Pavla.
33 Tedy pristoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal jej svázati dvema retezy, a ptal se, kdo jest a co ucinil.
34 V zástupu pak jedni tak, jiní jinak kriceli. A nemoha nic jistého zvedeti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
35 A když prišel k stupnum, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéru pro násilé lidu.
36 Nebo šlo za ním množství lidu, kricíce: Zahlad jej!
37 A když mel již uveden býti do vojska Pavel, rekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobe? Kterýž rekl: Umíš Recky? [2]
38 Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi pred temito dny byl bourku ucinil, a vyvedls na poušt ctyri tisíce lotru?
39 I rekl Pavel: Ját jsem clovek Žid Tarsenský, neposledního mesta Cilické zeme obyvatel; protož prosím tebe, dopust mi promluviti k lidu.
40 A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlcení stalo, mluvil k nim Židovsky, rka: