1 Muži bratrí a otcové, poslechnete této mé omluvy, kterouž vám nyní predložím.
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím radeji mlceli.) I rekl: [1]
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu meste Cilickém, ale vychován jsem v tomto meste u noh Gamalielových, vyucený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. [2]
4 Kterýž jsem se této ceste protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláre i muže i ženy,
5 Jakož i nejvyšší knez svedek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratrím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteríž tam byli, svázané privedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a približoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklícilo mne svetlo veliké.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proc mi se protivíš?
8 A já odpovedel jsem: Kdo jsi, Pane? I rekl ke mne: Ját jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
9 Ti pak, kteríž se mnou byli, svetlo zajisté videli a prestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
10 I rekl jsem: Pane, což mám ciniti? A Pán rekl ke mne: Vstana, jdiž do Damašku, a tut tobe bude povedíno všecko, což jest uloženo, abys ty cinil.
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost svetla toho, za ruce jsa veden od tech, kteríž se mnou byli, prišel jsem do Damašku.
12 Ananiáš pak nejaký, muž pobožný podle zákona, svedectví maje ode všech prebývajících v Damašku Židu,
13 Prišel ke mne, a stoje, rekl mi: Saule, bratre, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohledel jsem na nej. [3]
14 I rekl mi: Buh otcu našich vyvolil te, abys poznal vuli jeho, a uzrel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
15 Nebo svedkem jemu budeš u všech lidí tech vecí, kteréž jsi videl a slyšel.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokrti se, a obmej hríchy své, vzývaje jméno Páne.
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chráme, že jsem byl u vytržení mysli.
18 I videl jsem jej, an dí ke mne: Pospeš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, nebot neprijmou svedectví tvého o mne.
19 A já rekl jsem: Pane, onit vedí, že jsem já do žaláre dával a bil jsem v školách ty, kteríž verili v tebe.
20 A když vylévali krev Štepána, svedka tvého, já také jsem tu stál, a privolil jsem k usmrcení jeho, a ostríhal jsem roucha tech, kteríž jej mordovali.
21 A Pán rekl ke mne: Jdi, nebot já ku pohanum daleko pošli tebe.
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, rkouce: Zahlad z zeme takového, nebot nesluší jemu živu býti.
23 A když oni kriceli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povetrí,
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej bici mrskati, aby zvedel, pro kterou prícinu na nej tak kricí. [4]
25 A když jej svázali remením, rekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám cloveka Rímana a neodsouzeného mrskati?
26 To uslyšav setník, pristoupe k hejtmanu, povedel jemu, rka: Viz, co chceš ciniti; nebo clovek tento jest Ríman.
27 A pristoupiv hejtman, rekl mu: Povez mi, jsi-li ty Ríman? A on rekl: A já jsem.
28 I odpovedel hejtman: Já jsem za veliké peníze toho meštanství dosáhl. Pavel pak rekl: Ale já jsem se i narodil Ríman.
29 Tedy ihned odstoupili od neho ti, kteríž jej meli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvedel, že jest Ríman, a že jej byl kázal svázati.
30 Nazejtrí pak, chteje zvedeti jistotu, z ceho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli prední kneží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho pred nimi.