1 Tedy Pavel, pohledev pilne na to shromáždení, rekl: Muži bratrí, já všelijak s dobrým svedomím sloužil jsem Bohu až do dnešního dne.
2 Tedy nejvyšší knez Ananiáš kázal tem, kteríž tu stáli, aby jej bili v ústa.
3 Pavel pak rekl jemu: Budet tebe bíti Buh, steno zbílená. A ty sedíš, soude mne vedle Zákona, a proti Zákonu velíš mne bíti.
4 A nekterí stojíce tu rekli: Nejvyššímu knezi Božímu zlorecíš?
5 I rekl Pavel: Nevedelt jsem, bratrí, byt nejvyšším knezem byl; psánot jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zloreciti.
6 A veda Pavel, že tu byla jedna strana saduceu a druhá farizeu, zvolal v rade: Muži bratrí, já jsem farizeus, syn farizeuv; pro nadeji a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.
7 A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství.
8 Nebo saduceové tak praví, že není vzkríšení, ani andela, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají.
9 I stal se krik veliký. A povstavše ucitelé strany farizejské, zastávali ho, rkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto cloveku; protož bud že mluvil jemu duch neb andel, nebojujme s Bohem.
10 A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnérum sjíti dolu a vychvátiti ho z prostredku jejich a vésti do vojska.
11 V druhou pak noc ukázav se jemu Pán, rekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svedcil o mne v Jeruzaléme, tak musíš svedciti i v Ríme. [1]
12 A když byl den, sšedše se nekterí z Židu, zaprisáhli se s klatbou, rkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.
13 A bylo jich více než ctyridceti, kteríž se byli tak spikli.
14 Kterížto pristoupivše k predním knežím a k starším, rekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme nicehož, dokudž nezabijeme Pavla.
15 Protož vy nyní dejte vedeti hejtmanu, z jednostejného vší rady svolení, aby jej zítra k vám privedl, jako byste neco jistšího chteli zvedeti o jeho vecech; my pak, prve nežlit se k vám priblíží, hotovi jsme jej zabíti.
16 Slyšev pak o tech úkladech, syn sestry Pavlovy odšel, a všel do vojska a povedel Pavlovi.
17 Tedy zavolav Pavel k sobe jednoho z setníku, rekl: Doved mládence tohoto k hejtmanu; nebot má jemu neco povedíti.
18 A on pojav jej, vedl k hejtmanu a rekl jemu: Vezen Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence privedl k tobe, že by mel neco mluvit s tebou.
19 I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se ho: Co jest to, ješto mi máš oznámiti?
20 Tedy on rekl: Že jsou Židé uložili prositi tebe, abys k nim zítra do rady uvedl Pavla, jako by neco jistšího chteli vyzvedeti o nem.
21 Ale ty nepovoluj jim; nebot úklady ciní jemu více než ctyridceti mužu z nich, kteríž se zaprisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižt jsou hotovi, cekajíce na odpoved od tebe.
22 Tedy hejtman propustil toho mládence, prikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil.
23 A zavolav dvou setníku, rekl jim: Pripravte žoldnéru dve ste, aby šli až do Cesaree, a jezdcu sedmdesáte, a drabantu dve ste k tretí hodine na noc.
24 I hovada privedte, aby vsadíce na ne Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladari;
25 Napsav jemu také i list v tento rozum:
26 Klaudius Lyziáš výbornému vladari Felixovi vzkazuje pozdravení.
27 Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati meli. Kteréhožto já, prispev s houfem žoldnéru, vydrel jsem, zvedev, že jest Ríman.
28 A chteje zvedeti, z ceho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.
29 I shledal jsem, že na nej žalují o nejaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vezení.
30 A když mi povedíno o úkladech, kteréž jsou o nem skládali Židé, ihned jsem jej poslal k tobe, prikázav také i žalobníkum jeho, aby, což mají proti nemu, oznámili pred tebou. Mej se dobre.
31 Tedy žoldnéri, jakž jim poruceno bylo, pojavše Pavla, privedli jej v noci do Antipatridy. [2]
32 A nazejtrí, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska.
33 Oni pak prijevše do Cesaree, dali list vladari, a Pavla také postavili pred ním.
34 A precta list vladar, i otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvedev, že jest z Cilicie,
35 Rekl: Budu te slyšeti, když tvoji žalobníci také prijdou. I rozkázal ho ostríhati v dome Herodesove.