1 Castokrát a rozlicnými zpusoby mluvíval nekdy Buh otcum skrze proroky, v techto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, [1]
2 Kteréhož ustanovil dedicem všeho, skrze nehož i veky ucinil. [2] [3]
3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, ocištení hríchu našich skrze sebe samého uciniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, [4]
4 Tím dustojnejší nad andely ucinen, cím vyvýšenejší nad ne jméno dedicne obdržel.
5 Nebo kterému kdy z andelu rekl: Syn muj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opet: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem? [5]
6 A opet, když uvodí prvorozeného na okršlek zeme, dí: A klanejte se jemu všickni andelé Boží. [6]
7 A o andelích zajisté dí: Kterýž ciní andely své duchy, a služebníky své plamen ohne;
8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na veky veku, berla pravosti jestit berla království tvého. [7]
9 Miloval jsi spravedlnost, a nenávidel jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Buh tvuj olejem veselé nad spoluúcastníky tvé.
10 A opet:Ty, Pane, na pocátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsout nebesa.
11 Onat pominou, ty pak zustáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
12 A jako odev svineš je, i budout zmenena. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy neprestanou.
13 A kterému kdy z andelu rekl: Sed na pravici mé, dokavadž nepoložím neprátel tvých za podnože noh tvých?
14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteríž posíláni bývají k službe pro ty, jenž mají dedicne obdržeti spasení? [8]