1 Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kneze, kterýž se posadil na pravici trunu velebnosti v nebesích. [1] [2]
2 Služebník jsa svatyne, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdelal, a ne clovek.
3 Všeliký zajisté nejvyšší knez k obetování daru a obetí bývá ustanoven, a protož potrebí bylo, aby i tento mel, co by obetoval.
4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knezem byl, když by zustávali ti kneží, kteríž obetují dary podle Zákona, [3]
5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských vecí, jakož Mojžíšovi od Boha receno bylo, když dokonávati mel stánek: Hlediž, prý, abys udelal všecko ku podobenství, kteréžt jest ukázáno na hore. [4]
6 Nyní pak tento náš nejvyšší knez tím dustojnejšího došel úradu, címž i lepší smlouvy prostredníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
8 Nebo obvinuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
9 Ne podle smlouvy té, kterouž jsem ucinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z zeme Egyptské. Nebo oni nezustali v smlouve mé, a já opustil jsem je, praví Pán. [5]
10 Protož tatot jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po tech dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. [6]
11 A nebudout uciti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, ríkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do nejvetšího z nich. [7]
12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hríchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. [8]
13 A kdyžt praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.