1 Pricine k ústum svým troubu, rci: Aj, letí jako orlice na dum Hospodinuv, proto že prestoupili smlouvu mou, a proti zákonu mému prevrácene cinili.
2 Budout sic volati: Bože muj, znát tebe Izrael,
3 Ale opustilt jest Izrael dobré, neprítel jej stihati bude.
4 Onit ustanovují krále, ale beze mne; knížata vyzdvihují, k nimž já se neznám; z stríbra i z zlata svého ciní sobe modly k svému zkažení.
5 Opustít je tele tvé, ó Samarí, když se zažhne prchlivost má na ne. Až dokudž nebudou moci ostríhati nevinnosti?
6 Však i ono jest od Izraele, remeslník je udelal, a nenít Bohem; nebo drtiny budou z toho telete Samarského.
7 Ponevadž vetru rozsívají, takét vichrici žíti budou; ani stébla žádného míti nebudou; úroda nevydá mouky, a by pak i vydala, cizozemci to sehltí.
8 Sehlcen bude Izrael, tudíž budou mezi pohany jako nádoba, v níž není žádné líbosti.
9 Proto že se oni utíkají k Assurovi, oslu divokému, kterýž jest toliko sám svuj, a že Efraim sobe najímá milovníky,
10 A že posílali dary mezi pohany: protož tudíž je zberu i já, anobrž jižt jsou okusili neceho pro bríme krále knížat.
11 Nebo vzdelal Efraim mnoho oltáru k hrešení, mát oltáre k hrešení.
12 Vypsal jsem jemu znamenité veci v zákone svém, ale neváží sobe rovne jako cizí veci.
13 Z obetí daru mých obetují maso a jedí, Hospodin neoblibuje jich. Jižt zpomene na nepravost jejich, a vyhledávati bude hríchy jejich, že se oni do Egypta navracují,
14 A že se zapomenul Izrael na Ucinitele svého, a nastavel chrámu, a Juda vzdelal mnoho mest hrazených. Protož pošli ohen na mesta jeho, a zžíre paláce jeho.