1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpocinutí v zemi jejich; a pripojí se k nim cizozemec, a prídržeti se budou domu Jákobova.
2 Nebo pojmou ty národy, a privedou je k místu svému, i uvedou je v dedictví dum Izraelský v zemi Hospodinove, za služebníky a za devky; a jímati budou ty, kteríž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.
3 I stanet se v ten den, v nemž tobe odpocinutí dá Hospodin od težkosti tvé a strachu tvého, a od poroby težké, v kterouž jsi byl podroben, [1]
4 Že uživeš prísloví tohoto o králi Babylonském, a rekneš: Aj, jak prestal násilník! Prestalo dychtení po zlate.
5 Potrískal Hospodin hul bezbožných, prut panujících,
6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavicným, panujícího v hneve nad národy, kteríž ssužováni bývali bez lítosti.
7 Odpocívá, jest v pokoji všecka zeme, zvucne prozpevují.
8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, rkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.
9 I peklo zespod zbourilo se pro tebe, k vyjití vstríc pricházejícímu tobe vzbudilo pro te mrtvé, všecka knížata zeme; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechnem králum národu.
10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobe: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný ucinen?
11 Svrženat jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástroju tvých; moli tobe podestláno, a cervi te prikrývají.
12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifere v jitre vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. [2] [3] [4]
13 Však jsi ty ríkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvezdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hore shromáždení k strane pulnocní. [5] [6]
14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. [7]
15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryc na stranu do jámy.
16 Ti, kdož te uzrí, za tebou se ohlédati, a tebe spatrovati budou, ríkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,
17 Obracel jako v pustinu okršlek zeme, a mesta jeho boril, veznu svých nepropouštel domu?
18 Všickni králové národu, což jich koli bylo, pochováni slavne doma jeden každý z nich;
19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutne zranených, kteríž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.
20 Nebudeš k onemno v pohrbu priúcastnen, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svuj jsi pomordoval; nebudet pripomínáno na veky síme zlostníku.
21 Pripravte se k zmordování synu jeho pro nepravosti otcu jejich, aby nepovstali, a dedicne neujali zeme, a nenaplnili svrchku okršlku zemského mesty.
22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupu, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.
23 A obrátím jej v dedictví bukacu, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupu.
24 Prisáhl Hospodin zástupu, rka: Jiste že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,
25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, bríme také jeho s ramene jejich snato bude.
26 Tot jest ta rada, kteráž zavrína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechnem tem národum.
27 Ponevadž pak Hospodin zástupu usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?
28 Léta kteréhož umrel král Achas, stalo se proroctví toto:
29 Neraduj se všecka ty zeme Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž te mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.
30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpecne odpocívati budou; koren pak tvuj umorím hladem, a ostatky tvé zmorduje.
31 Kvel, ó bráno, kric mesto, již jsi rozplynula se všecka ty zeme Filistinská; nebo od pulnoci ohen prijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.
32 Co pak odpovedí poslové národu? To, že Hospodin upevnil Sion, v nemž útocište mají chudí z lidu jeho.