1 Ale nyní takto praví Hospodin stvoritel tvuj, ó Jákobe, a ucinitel tvuj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem te, a povolal jsem te jménem tvým. Muj jsi ty. [1]
2 Když pujdeš pres vody, s tebou budu, pakli pres reky, neprikvací te; pujdeš-li pres ohen, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. [2]
3 Nebo já Hospodin Buh tvuj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvuj. Dal jsem na výplatu za tebe Egypt, zemi Mourenínskou a Sábu místo tebe.
4 Hned jakž jsi drahým ucinen pred ocima mýma, zveleben jsi, a já jsem te miloval; protož dal jsem lidi za tebe, a národy za život tvuj. [3]
5 Nebojž se, nebo já s tebou jsem. Od východu zase privedu síme tvé, a od západu shromáždím te.
6 Dím pulnocní strane: Navrat, a polední: Nezbranuj. Prived zase syny mé zdaleka, a dcery mé od koncin zeme, [4]
7 Každého toho, jenž se nazývá jménem mým, a kteréhož jsem k sláve své stvoril, jejž jsem sformoval, a kteréhož jsem ucinil. [5]
8 Vyved lid slepý, kterýž již má oci, a hluché, kteríž již mají uši.
9 Všickni národové nechat se spolu shromáždí, a sberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ješto by to zvestoval, a to, což se predne státi má, aby oznámil nám? Necht vystaví svedky své, a spravedlivi budou, aneb at slyší, a reknou: Pravdat jest.
10 Vy svedkové moji jste, praví Hospodin, a služebník muj, kteréhož jsem vyvolil, tak že mužete vedeti, a mne veriti, i rozumeti, že já jsem, a že prede mnou nebyl sformován Buh silný, aniž po mne bude. [6]
11 Já, já jsem Hospodin, a žádného není krome mne spasitele.
12 Já oznamuji, i vysvobozuji, jakž predpovídám, a ne nekdo mezi vámi z cizích bohu, a vy mi toho svedkové jste, praví Hospodin, že já Buh silný jsem.
13 Ješte prvé nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co delám, kdo ji odvrátí?
14 Takto praví Hospodin vykupitel váš, Svatý Izraelský: Pro vás pošli do Babylona, a sházím závory všecky, i Kaldejské s lodimi veselými jejich.
15 Já jsem Hospodin svatý váš, stvoritel Izraele, král váš.
16 Takto praví Hospodin, kterýž zpusobuje na mori cestu, a na prudkých vodách stezku,
17 Kterýž vyvodí vozy a kone, vojsko i sílu, ciní, že v náhle padají, až i povstati nemohou, hasnou, jako knot hasne:
18 Nezpomínejte na první veci, a na starodávní se neohlédejte.
19 Aj, já uciním vec novou, a tudíž se zjeví. Zdaliž o tom nezvíte? Nadto zpusobím na poušti cestu, a na pustinách reky.
20 I slaviti mne bude zver polní, drakové i sovy, že jsem vyvedl na poušti vody a reky na pustinách, abych dal nápoj lidu svému, vyvolenému svému. [7]
21 Lid, kterýž nastrojím sobe, chválu mou vypravovati bude, [8]
22 Ponevadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž stesklot se se mnou, ó Izraeli. [9]
23 Neprivedl jsi mi hovádka k zápalum svým, a obetmi svými neuctils mne; nenutil jsem te, abys mi sloužil obetmi suchými, aniž jsem te tím obtežoval, abys mi kadil.
24 Nekoupil jsi mi za peníze vonných vecí, ani tukem obetí svých zavlažil jsi mne, ale zamestknal jsi mne hríchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými.
25 Já, já sám shlazuji prestoupení tvá pro sebe, a na hríchy tvé nezpomínám. [10]
26 Prived mi ku pameti, sudme se spolu; oznam ty, podlé ceho bys mohl spravedliv býti.
27 Otec tvuj první zhrešil, a ucitelé tvoji prestoupili proti mne.
28 A protož smeci knížata z míst svatých, a vydám v prokletí Jákoba, a Izraele v pohanení.