1 A však nyní slyš, Jákobe, služebníce muj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil. [1]
2 Toto dí Hospodin, kterýž te ucinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobe: Neboj se, služebníce muj, Jákobe, a uprímý, kteréhož jsem vyvolil.
3 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na síme tvé, a požehnání své na potomky tvé. [2]
4 I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod.
5 Tento dí: Hospodinuv já jsem, a onen nazuve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude.
6 Takto praví Hospodin, král Izraeluv a vykupitel jeho, Hospodin zástupu: Já jsem první, a já poslední, a krome mne není žádného Boha. [3] [4]
7 Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb sporádá mi to hned od toho casu, jakž jsem rozsadil lidi na svete? A kdo to, což prijíti má, oznámiti jim mohou?
8 Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepovedel jsem tobe a neoznámil, cehož vy sami mne svedkové jste? Zdaliž jest Buh krome mne? Nenít jiste žádné skály, ját o žádné nevím. [5]
9 Ti, kteríž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Cehož ony sobe samy svedectvím jsou; nic nevidí, aniž ceho znají, aby se stydeti mohly.
10 Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k nicemu se to nehodí.
11 Aj, všickni, i ti, kteríž se k nemu priúcastnují, zahanbeni budou, ovšem remeslníci ti nad jiné lidi; byt se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou.
12 Kovár pochyte železo, delá pri uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji delá vší silou svou, ješte k tomu lacní až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává.
13 Tesar roztáhna šnuru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozmeruje ji, až ji udelá tvárnost muže mající a podobnost krásy cloveka, aby sedela doma.
14 Nasekaje sobe cedru, vezme také cypriš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvejší mezi drívím lesním; i javor štepuje, a déšt jej k zrostu privozuje.
15 I bývá cloveku k topení; nebo vezma z neho, zhrívá se. Roznecuje také ohen, aby napekl chleba. Mimo to udelá sobe boha, a klaní se jemu; udelá z neho rytinu, a kleká pred ní.
16 Cástku jeho pálí ohnem, pri druhé cástce jeho maso jí, pece peceni, a nasycen bývá. Zhrívá se také, a ríká: Aha, zhrel jsem se, videl jsem ohen.
17 Z ostatku pak jeho udelá boha, rytinu svou, pred níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, rka: Vysvobod mne, nebo Buh silný muj jsi.
18 Neznají ani soudí, proto že zaslepil oci jejich, aby nevideli, a srdce jejich, aby nerozumeli. [6]
19 Aniž považují toho v srdci svém. Není umení, není rozumu, aby kdo rekl: Díl z neho spálil jsem ohnem, a pri uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udelati, a pred špalkem dreveným klekati?
20 Popelem se pase takový, srdce svedené sklonuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani ríci: Není-liž omylu v predsevzetí mém?
21 Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník muj. Já jsem te sformoval, služebník muj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí.
22 Zahladím jako hustý oblak prestoupení tvá, a jako mrákotu hríchy tvé; navratiž se ke mne, nebo jsem te vykoupil.
23 Prozpevujte nebesa, nebo Hospodin to ucinil; zvucte nižiny zeme, zvucne prozpevujte hory, les i všeliké dríví v nem, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil.
24 Takto praví Hospodin vykupitel tvuj, a ten, kterýž te sformoval hned od života matky: Já Hospodin ciním všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.
25 Rozptyluji znamení lháru, a z hadacu blázny delám; obracím moudré nazpet, a umení jejich v bláznovství.
26 Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslu svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v nem, a o mestech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdelám.
27 Kterýž dím hlubine: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším.
28 Kterýž dím o Cýrovi: Pastýr muj, nebo všelikou vuli mou vykoná, a rekne Jeruzalému: Zase vystaven bud, a chrámu: Založen bud.